Recenze: Gravitace – hluboký vesmír nad námi (IMAX3D)

George Clooney je ostřílený astronaut na své poslední misi. Sandra Bullock je doktorka která je na oběžné dráze poprvé. A pak se potvrdí Clooneyho neblahé tušení ohledně téhle mise…

Ve filmu je jen minimálně využíván střih, takže počítejte se skutečně dlouhými záběry. V Gravitaci je průměrná délka jedné scény zhruba 45 vteřin, což je několikanásobně více, než v běžném filmu. Ale díky mistrovsky vystavěné choreografii záběrů i nápaditým obletům vás to rozhodně nebude rušit. Dokonce bych se vsadil, že většina diváků si toho ani nevšimne. Tak brilantně a s takovou důmyslností jsou jednotlivé scény promyšleny.

Dalším zajímavým prvkem filmu je to, že vesmír je konečně vzduchoprázdný. To znamená, že v něm neuslyšíte žádné zvuky. Jen ty které se nesou skafandry kosmonautů. Rozhodně tím ale nepřijdete o veškeré zvukové efekty jako takové. Jenom prostě nepočítejte s přepálenými decibely. Všechno je zkrátka přiblížené realitě a působí to zatraceně dobře. Konečně se dočkáme také „realisticky“ tiché exploze ve vesmíru. A musím přiznat, že od výbuchu Hvězdy smrti to byl asi ten nejpůsobivější, co jsem na filmovém plátně viděl.

Hodně příjemné je také režisérovo pomrknutí na diváka zhruba v půlce filmu; Cuarón sám ví, jak už se od reality pomalu, ale nezadržitelně vzdaluje. Stejně nezadržitelně, jako v úvodní scéně Sandra Bullock od raketoplánu. Cíleně pak použije scénu, kterou tenhle odklon ještě umocní a posadí tím film tak trochu do zajetých kolejí klasických blockbusterů. My mu to naoko máme trochu za zlé, jenže přiznejme si; vlastně jsme za to rádi, protože na obou hlavních hrdinech nám záleží a chceme jejich přežití. Byť i zásahem Clooney Ex Machina. Ale za pár vteřin ouha! Můžeme se chytnout za nos, jak jsme na to režisérovi skočili. Ten jako by nám poslal vzkaz v lahvi; jasně, už to není 100% realita, ale nepojedeme úplně podle šablon. Bravo této nevyřčené komunikaci!

Na závěr bych dodal, že film rozhodně MUSÍTE vidět ve 3D. A nejlépe rovnou v IMAXu, kde vás nekonečnost vesmíru, jenž se rozprostírá „jen“ 600km nad našimi hlavami, dokonale pohltí. Uvědomíte si tu majestátnost kosmu, ze které jde strach, protože člověk je v jeho lůně pouhým malicherným nic.