Recenze: V zajetí démonů – Wan předvádí duchařinu roku

Guru současného hororu (alespoň za mořem) James Wan nám předhazuje stokrát viděný příběh o rodině, co se přistěhuje do prokletého domu. Ale stejně se u toho budete královsky bavit. O ději filmu jsem všechno podstatné napsal už v první větě, je to skutečně klasika; spokojená americká rodinka si najde nový dům, ale postupem času si musejí přiznat, že s ním něco není v pořádku. Najmou si tedy manžele Warrenovi (skutečné žijící postavy), kteří se zabývají paranormálními jevy, aby jim pomohli. Společně pak začnou odhalovat strašlivou minulost domu i původ děsů mezi jeho stěnami.

Duchařin už jsem viděl doopravdy nespočet, ale nepamatuju si, kdy naposled bych měl husinu naběhlou tak permanentně, jako právě tady. Atmosféra je budovaná vskutku brilantně. Nesází na prvoplánové lekačky, ale spíše si pohrává s vaší fantazií. Řekl bych dokonce, že scénou, kdy koukáte do tmavého rohu místnosti a někoho tam hledáte, vzdává James Wan divákovi i jeho představivosti poctu a definitivně ho tím přibírá na palubu nadpřirozena. Od této chvíle už vám začne postupně zhmotňovat své představy a vy se necháte unášet směrem k rozuzlení příběhu.

Nechybí tradiční duchařské rekvizity, které podporují fungování žánru; děti (pro jistotu hned 5), bouchání i vrzání dvěří, leknutí po znovurozsvícení sirky, temný zastavěný sklep i Wanova specialita – skřín/šatník. Prostě jak jsem zmínil na začátku; všechno jsme to viděli nesčetněkrát, možná tisíckrát, ale tady tomu všemu tvůrci věnovali tolik pozornosti a brousili timing jednotlivých scén k takové dokonalosti, že pro mě jde o jednoznačnou duchařinu roku.