Recenze: Zmizení (Prisoners) – nával úzkosti v labyrintu strachu

Ne. Z tohohle filmu vám dobře nebude. A pokud jste slabší povaha, která nezvládá vypjatější filmové podívané, tomuhle kousku se radši doopravdy vyhněte. Rodiny Kellera Dovera (Hugh Jackman) a Franklina Birche (Terrence Howard) jsou takřka sousedé a pravidelně se i navštěvují. Při jedné takové návštěvě ale při procházce zmizí 2 jejich nejmladší dcery. Jedinou stopou je karavan, který v době, kdy obě dívky zmizely, parkoval nedaleko. Jeho řidič a následně i hlavní podezřelý, mentálně zaostalý Alex, je však shledán nevinným a propuštěn na svobodu. Vyšetřování pak i dál vede detektiv Loki (Jake Gylenhaal), který začne narážet na změť zdánlivě nesouvisejícíh stop. Ty ale stále nevedou k nalezení obou dívek. Iniciativu tedy do svých rukou bere Keller Dover (Jackman). Alexe unese a je odhodlaný z něj dostat pravdu mučením. Tohle všechno se stane zhruba v prvních 40ti minutách filmu. Jenže to před sebou máme ještě další 2 hodiny.

Nutno podotknout, že i v těch se neustále něco dějě; objevují se nové stopy, jsme konfrontováni s novými zjištěními, ale pořád to zkrátka dohromady nedává smysl. Všechno spojuje jen všudypřítomný pocit úzkosti a strachu. Deprese je zkrátka prolezlá celým filmem, čemuž pomáhají i ponuré barvy a celkové vyznění kamery. Už už si myslíte, že byste mohli být na stopě toho, jak se příběh rozplete, ale pak dostanete další indicii, která váš scénář smete ze stolu a vy se znovu propadnete do labyrintu úzkosti, protože vůbec netušíte, kde dívky jsou a jestli jsou ještě na živu.

Scénář je vskutku vybroušený a ještě pár minut po závěrečných titulcích si budete spojovat jednotlivé části mozaiky, aby všechno nakonec beze zbytku zapadlo. Čímž se jen potvrzuje, že tvůrci pracovali s maximální pečlivostí. A to včetně takových detailů, jako je zakrytí Alexových úst, když pod nátlakem mluví ke Kelleru Doverovi. Je to skutečně jen o klouby ruky, ale vy si kvůli tomu nemůžete být jistí, jestli ta slova doopravdy zazněla. Prostě síla filmu se projevuje v každém, byť sebemenším, detailu. Lehounkým zklamáním byl až předzávěrečný twist (klávesnice ex machina), kdy si scénáristé pomohli náhodným vstupem, jenž přivede detektiva Lokiho konečně na tu správnou a finální stopu.

Jinak ale filmu nemám co vytknout a chtěl bych poznamenat, abyste se vůbec nebáli té stopáže. Uteče to totiž jako voda a vy za sebou budete mít jeden z nejlepších filmů roku 2013.