Recenze: Vlk z Wallstreet – Scorseseho další vypravěčský epos

Starý vlk Martin Scorsese vypráví další ze svých rozsáhlých fresek a na více než tříhodinovém prostoru rozvíjí životní příběh Jordana Belforta (Leonardo DiCaprio). Miliónového démona z Wall Streetu, který dokázal vydělat i více než 10 milionů dolarů za 3 minuty, aby si je následně dokázal pekelně užít s bandou svých pohůnků.

Snímek podle skutečných událostí vrací Scorseseho do žánru, který mu přinesl asi největší uznání (alespoň v jeho novější kariéře); rozsáhlou vypravěčskou kroniku vzestupu a pádu jednoho impéria jsme tu měli už v Mafiánech (1990) nebo Casinu (1996) a oba tyto snímky lze beze sporu zařadit mezi to nejlepší, co jste kdy na filmovém plátně mohli vidět. Ryze zločinecké prostředí tu tentokráte nahrazuje svět burzovních makléřů. Ten se alespoň naoko tváří, že vše je legální, ale s jídlem roste chuť a tak se za hranice zákona nakonec dostane i Jordan Belfort. Toho skvěle ztvárnil Scorseseho současný dvorní herec Leonardo DiCaprio a znovu tu potvrzuje svojí extratřídu.

Ruku v ruce se změnou prostředí jde také posun v žánru; od vážné gangsterky k hravé satiře a místami až čisté komedii. Nutno podotknout, že Scorsese tu působí velice jistě a film má v těchto fázích neuvěřitelný náboj. Mathew McConaughey vám třeba poreferuje o pozitivních vlivech masturbace, zabubnuje si u toho na vlastní hruď a vy si říkáte, jestli se vůbec tohle pekelné tempo dá udržet celou stopáž. A až na pár volnějších sekvencí, kdy si Scorsese pohrává s jiným druhem humoru ala němá groteska (DiCaprio plazící se do svého Lamborghini), tomu tak skutečně je. I díky tomu vám ty více jak tři hodiny filmu utečou neskutečně rychle a na jejich konci ve vás zůstane pocit, že Martin Scorsese je zpátky ve vrcholné formě. Pro někoho může být model vyprávění s kostrou sex-fet-chlast-prachy (v měnícím se pořadí) poněkud stereotypní, ale mezi těmi všemi historkami si určitě najdete nejednu, kterou pak budete s kumpány rozebírat v baru a to se zkrátka počítá.

Při zpětném pohledu a s konstrukcí, která by brala Mafiány, Casino a Vlka z Wall Streetu, jako nepřiznanou (a velmi volnou) trilogii, by se tato dala připodobnit k vývoji v samotné trilogii Kmotr; přerod od ryze zločinecké obživy (Mafiáni), přes šedou zónu hazardu (Casino) až k čistě “legálnímu” byznysu (Vlk z Wall Street). Čímž se dají Scorseseho majstrštyky brát jako něco víc, než jen samostojné filmové skvosty. Můžeme na ně nahlížet, jako na kroniku americké společnosti a rozbor jejich zločineckých struktur. Ty jsou tu stále, v systému pěvně zakořeněné, jen se zručněji kamuflují. Už nenosí kolty a jejich sokové se neprobouzejí vedle koňských hlav hřebců, ale to nic neubírá na ostrosti jejich loktů.