RECENZE: Mission Impossible – Národ grázlů

Psal jsem to už několikrát a stojím si za tím pořád; Tom Cruise je možná scientologický blázen, ale rozhodně taky jeden z největších bouráků (nejen) současného Hollywoodu. A pátá Mission Impossible tenhle jeho status jenom podtrhává.

Tým IMF (Impossible Mission Force) má znovu trable. Ale tentokrát opravdu vážné. Ředitel CIA (Alec Baldwin) totiž před senátní komisí usiluje o jeho úplné rozpuštění a postavení Ethana Hunta (Tom Cruise) před soud.

Tomu přitom nikdo nevěří, že tajemná organizace s názvem Syndikát usiluje o nastolení nového světového řádu. Ba co víc, nikdo dokonce nevěří ani v jeho existenci. A jak známo, největším triumfem ďábla je, když přesvědčí lidi, že neexistuje.

Činnost týmu IMF je tedy ukončena a Hunt zůstává na všechno sám. Podaří se mu na vlastní pěst vystopovat záhadného představitele Syndikátu, i když je mu v patách CIA?

On na to tedy nebude zas až tak sám. Na pomoc si totiž povolá své zkušené parťáky (Simon Pegg, Ving Rhames a Jeremy Renner) a pomocnou (?) rukou mu bude i nečitelná britská agentka (?) Ilsa Faust (Rebecca Fergusson). Toť v kostce nástin toho, co se bude v páté nesplnitelné misi dít.

Nejnovější Mission Impossible potvrzuje trend, který (naštěstí pro diváka) drží celá série. Totiž, že každý další díl je lepší, než ten předchozí. A to se v tomhle případě rozhodně počítá, protože všechny filmy M:I mě bavily. Od třetího dílu pak ode mě na ČSFD sbírají samá 4* hodnocení, což je vizitka, kterou se můžou pochlubit jen ty nejlepší filmové série. A mezi ně už Mission Impossible počítám.

Film má asi nejzamotanější děj ze všech dílů – nebo se tak spíš jenom tváří. Paradoxně si totiž drží až neskutečnou přehlednost. Možná to bude tím, že nekupí postavy, ale pouze jejich motivy, kvůli kterým si tu kterou figuru nachvíli zaškatulkujete mezi padouchy, ale po další scéně už znovu mícháte jejich obsazením.

Perfektní je také samotné tempo, které vůbec na nic nečeká a od první scény vás zaplavuje eye candy momenty, jenž by v mnoha jiných filmech vystačily na finále. Při hlubším zamyšlení sice občas drhne logika, ale jinak jsme svědky řady skutečně skvělých scén, které by se daly epizodicky pouštět na nějakém filmovém věčírku (scéna v opeře) a obstály by tam i samostatně.

Během všeho toho akčního skotačení se nejspíš neubráníte srovnání s agentem Jejího veličenstva. Ethan Hunt se totiž v bondovské pozici zdá být daleko ukotvenější, než Craigův agent 007. Respektive je ukotvený v pozici, kterou máme spojenou s bondovkami coby zábavnou skorokomiksovou podívanou (hlavně filmy s Piercem Brosnanem). Craigův Bond je temnější a snaží se i o větší realističnost – tuhle rovinu ale Hunt zcela ignoruje, dokonce se jí až okatě vysmívá.

Přímo srovnávat oba agenty tedy nelze – oba hrají trošku jiný sport, nicméně jsem zvědavý, až (ale kdo ví jestli) se tvůrci Bonda budou chtí vrátit k odlehčené zábavě (Craig už má smlouvu jen na jednu další bondovku). Na tomhle poli jim totiž stačila vyrůst hodně silná konkurence, za kterou by mohl agent 007 zaostávat a to by jeho egu určitě nebylo po chuti.