RECENZE: Anthropoid – Heydrich musí zemřít

Reinhard Heydrich byl třetím nejvýše postaveným mužem v hierarchii Třetí říše. Nad ním byl jen Heinrich Himmler a Adolf Hitler. A tenhle nácek se stal v roce 1942 obětí atentátu odvážných československých parašutistů, kterým napomáhal domácí odboj. O ději filmu víme vše – respektive vědět bychom měli. Tentokrát se tedy nemusíme vyhýbat spoilerům.

Filmfanatic to ale vezme trochu z jiné strany. Děj nebude řešit vůbec a zaměří se čistě na filmové vyznění nejnovější adaptace událostí kolem atentátu na zastupujícího říšského protektora.

Britský režisér Sean Ellis (Metro Manila) chtěl tímto filmem světu přiblížit jednu kapitolu z dějin zapomenutého státečku uprostřed Evropy a daří se mu to celkem obstojným způsobem. Anglicky mluvící diváky sice může tahat za uši, že každá postava zní jiným dialektem – podle toho, jestli je to anglický nebo český herec, ale tenhle babylon bude rušit zážitek také nám. Angličanům prostě z úst česká jména ani názvy ulic nejdou. Je vidět, jak to pro ně bylo prakticky neřešitelné nebo řešitelné jen při spokojení se s určitým kompromisem. Na tenhle škraloup si ale za čas zvyknete, takže rozhodně nejde o nějakou zásadní chybu. Jen vám to prostě přijde líto.

Daleko víc vás bude mrzet celá první polovina filmu. Dočkáte se sice několika hezkých trikových pohledů na Prahu během 2. světové války (tramvaje na Václaváku), ale neubráníte se dojmu, že kamera se drží až příliš blízko hrdinům. Tím navozuje pocit, že vše se děje jen v několika málo uzavřených interiérech a celé to působí až nedůstojně laciným dojmem.

V téhle části filmu se zabýváme především mezilidskými vztahy a poznáváme, jaký to byl tenkrát v Protektorátu život. Škoda, že tvůrci si tu nevymysleli nějakou vypjatější chvilku, než tu v kavárně. Z atmosféry všudypřítomného strachu z prozrazení a nedůvěry bych si dokázal představit daleko hutnější scénu.

Trošku mdlejší první část naštěstí vyvažuje ta druhá – vojenská. Tam dojde k samotnému atentátu na Heydricha i boji v kostele Sv. Cyrila a Metoděje. V tu chvíli si film diváka získává nejvíc. Hrdinské činy tváří v tvář nepříteli a jeho nevyčíslitelné přesile i neodvratnému konci si prostě zaslouží respekt bez jakýchkoli náznaků pochybnosti.

Režisér si naštěstí odpustil přehnaný patos a zůstal věrný svému autentickému zachycení děje. I tak je ale vidět, že akční scény nebudou patřit mezi Ellisovi nejsilnější stránky – zpomalené záběry v klíčových chvílích přestřelky mám spojené spíše se současným (tápajícím) českým filmem, kdežto ve světě už tenhle postup dávno není trendy. Paradoxně nejlepší jsou pak přestřelky v místech, kde režisér evidentně opisoval od tvůrců Atentátu. Asi si ho zopakuji, abych ho ocenil s patřičným časovým odstupem.

Herecky není filmu co vytknout, i když nikdo vyloženě nekoncertuje. Každopádně nejpevněji drží opratě své role Cillian Murphy, který je suverénní stejně jako jeho postava Josefa Gabčíka. Z českých tváří nejpříjemněji překvapil Václav neužil ml. a ve své miniroli také Ondřej Malý (při scéně výslechu nelze nevzpomenout na jeho roli v Poutech).

Ve výsledku je Anthropoid lehce nadprůměrným válečným snímkem, který světu dobře představuje významnou kapitolu našich válečných dějin. Možná mu to svědčí víc, než akčnější poloha, ve které jsme ho nejspíš trochu čekal. Zklamaný jsem ale rozhodně nebyl. Jde o důstojnou podívanou v té nejvyšší řemeslné kvalitě, na kterou by u nás bez koprodukce nikdo nedosáhl.