RECENZE: Zhit – přežít Rusko

Jednoho podzimního dne si Michail vyrazil se svým psem na lov za město. Z obyčejného dne se ale rázem stává boj o přežití. To když se z lesa vyřítí Andrej, kterému jdou po krku tři ozbrojení muži. Tahle nesourodá dvojka teď musí chtě nechtě spolupracovat a pokusit se přežít.

Režisér Jurij Bykov na sebe Filmfanatica upozornil skvělým dramatem Durak. Bez rozmyslu jsem se tedy vrhnul také na jeho prvotinu – i když nebylo snadné se k ní dostat. Ale to úsilí stálo za to!

Tenhle film patří do kategorie zapadlých nenápadných skvostů, které moc lidí nevidělo. Jestli se s tímhle titulem vytasíte na nějaké filmové debatě, dozajista zabodujete. Malé filmy lze totiž snadno přehlédnout, i když jsou často nositeli daleko větších témat, než o poznání těžší kalibry. A přesně tímhle případem je Zhit.

Stopáž pouhých 74 minut a jednoduchost zápletky dává tušit, že tady se půjde rovnou k pověstnému jádru pudla. A Bykov opravdu nekličkuje, míří rovnou na komoru a skrze triviální (i když neobyčejnou) situaci ukazuje na daleko hlubší problémy, než se na první pohled zdá.

Ponurá atmosféra se skládá z mistrně propojených exteriérů, kterými jsou prakticky jen zablácená ruská pole a jedna opuštěná vesnička – nebo spíš polorozpadlá samota. Už tak silný genius loci těchhle míst pak režisér ještě umocňuje skvěle zvolenými kamerovými filtry a tlumenými barvami. Jenom z těchhle ingrediencí pak divákům servíruje mistrnou rozborku mezilidských vztahů a cosi vypovídá i o lidském druhu jako takovém.