RECENZE: Matky na tahu – maminy chtěj’ taky pařit!

Na první Pařbě ve Vegas už si chtěla přihřát polívčičku hezká řádka dalších filmů i lidí, co se kolem téhle povedené kocovinové komedie třeba jenom mihli. Ale přiznejme si; ony už druhá ani třetí pařba nebyly kdovíjakými zázraky. Vyšlo to napoprvé, jenže jak už jste jednou střízliví, opilému nevěříte. Ale přece jen, když s vlastním filmem přijdou scénáristé toho prvního – povedeného dílu, dáváte sobě i jim šanci.

Matky na tahu mají být vtipnou filmovou revoltou všech strhaných manželek, které jsou přehlceny nesmyslnými požadavky i neschopností svých vlastních dětí, manželů a šéfů. Teď chtějí říct zavedeným pořádkům “Dost!” a jejich militantní mluvčí má být Mila Kunis. Která tedy jako matka rozhodně nevypadá a nejspíš ještě pár let vypadat nebude. Ale budiž. Naštěstí má komediální talent, takže se na tuhle dámskou jízdu může vydat i mužská část publika.

Tedy za předpokladu, že přistoupí na pravidla hry, ve které jsou všichni muži A) neschopní budižkničemové nebo B) čistě sexuální objekty pro nadržené rozvedené / opuštěné matky. Osobně mě to nijak neuráželo, protože filmů s opačným přístupem je (nebo spíš bylo?) víc, takže proč si jednou nedopřát trochu toho opačného pohledu na věc, no ne?!

Vyhořelé matky se tedy sešikují a vydají se dělat revoluci proti zdánlivě vzorným maminám, které podle tahají za nitky životů těch poslušnějších oveček ve stádu. Casting se povedl na výbornou, a proto si v jednotlivých rolích užijete známé tváře. Nejvíce pak Christinu Applegate (aka Kelly Bundovou) coby arci mrchu a Kathryn Hahn coby nejsprostší pobočnici Mily Kunis.

Ve výsledku jsou tedy Matky na tahu přesně tím, co od nich už po prvním traileru čekáte; přisprostlou feministickou komedií. A těch se moc netočí, takže za Filmfanatica palec nahoru.