RECENZE: Uteč aneb jak uniknout z pod bílého pantofle
Párkrát do roka se poštěstí a jinak temný hororový žánr prosvítí jasná kometa. Loni nám tak trochu z čistého nebe spadla Smrt ve tmě a letos se (především) zámořští kritici podobně rozplývají nad snímkem Uteč. Také tady jde spíše o thriller, než o čistokrevný horor, ale Filmfanatic byl u jeho sledování nadšený asi tak z poloviny, co u loňského majstrštyku.
Na režisérský debut je to jednoduše a bez okolků řečeno parádní počin. Nicméně to běžnému divákovi jeho prožitek neznásobí. Úvodní část je navíc poměrně rozvleklá, ale i tak má své příjemné pnutí a dokáže si udržet vaši pozornost. Bílá holka veze představit svého černého přítele rodičům (kteří o tom nic netuší), a i když žijeme v jednadvacátém století, nevyhneme se jistým trapným situacím.
Film si hraje s řadou rasových předsudků, leckdy je i poměrně vtipně reflektuje a vše je srozumitelné i zaprdlým středoevropanům. V Americe samotné je tohle téma znovu aktuální a nejspíš i díky tomu se filmu dostalo tak skvělého přijetí. Přespolnímu divákovi ale tahle přidaná hodnota logicky chybí, takže film tím trošku upadá.
Uteč je fajnovou podívanou, která umně brouzdá mezi žánry, dokáže zamrazit i rozesmát a hlavně překvapit. Proto bych o ději nechtěl prozrazovat nic bližšího. Moment překvapení se totiž u thrilleru cení dvojnásob, nicméně Filmfanatic se ani tak nedokáže zbavit dojmu, že téhle látce by lépe svědčila stopáž jedné epizody Krajních mezí.
Příjemný slalom mezi žánry s rasovým podtextem i komickým nadhledem. Na thriller roku je ale ještě brzy.
Čili film, kterej se bude líbit úplně všem a bezesporu se stane klasikou.
Poctivej film, kterej ve vás zanechá pocit příjemně strávenýho času.
ale pořád půjde o dobrou zábavu, navíc řemeslně dobře odvedenou.
Coby film už jde o slabší kousek, na kterým si ale pořád můžete najít pozitiva.
Film dobrej tak na zalepení nudného a deštivého odpoledne. Jinak ztráta času.
když už se to nepodařilo nám.
