RETRORECENZE: Paco – stroj smrti – italský Terminátor

Italský hřebec Rocky Balboa měl v osmdesátkách svůj kybernetický protějšek. Italský Terminátor se jmenoval Paco Queruak a do tehdejšího Československa dorazil v analogové ilegalitě. Na xkrát překopírované VHSce s nápisem Paco – stroj smrti.

Filmfanatic tento týden poodhalil hříchy svého mládí a rozpomínal se na ty největší guilty pleasure, nad kterými mladší ročníky mohou jen nevěřícně kroutit hlavou a zvedat obočí. Pomyslným vrcholem a zároveň třešničkou na osmdesátkovém dortu jsem zvolil právě tuhle italskou alternaci Terminátora – vím, že si zahrávám, ale Chuck Norris promine.

V blízké budoucnosti jsou rozsáhlé oblasti planety zužovány ekologickými katastrofami. Proti dalšímu znečišťování vystupuje reverend Mosely, který se tím pádem stává nepohodlným. Turner, šéf jedné z obřích korporací, ho chce nechat odstranit a vyšle proto Paca. Jednoho z prvních kyborgů, které ve svých laboratořích vyvíjí. Jenže bývalý voják Paco v sobě najde poslední zbytky lidskosti a reverenda pouze zraní. Teď jsou mu v patách policisté i Turnerovi zabijáci…

Příběh je prakticky esencí osmdesátkových akčňáren; na kost zjednodušená zápletka. Žádné komplikace, žádná omáčka. Dokonce ani knedlíky. Jen kus akčního masa na bílém filmovém talíři. Exteriéry jsou až směšné – točilo se nejspíš jenom v jedné opuštěné továrně, na ranči, v motorestu a na přilehlých silnicích. Herecký ansámbl taky není nejširší. Alespoň minutovou stopáž dostane maximálně 10 postav, zkrátka pohodička – tohle si nejspíš Taliáni natočili v Americe během dovolené. A vsadil bych se, že za běžného provozu.

Nedílnou součástí každého osmdesátkového guilty pleasure je samozřejmě také patřičně chytlavý disco-syntetizátorový hudební doprovod a ten nechybí ani tady. Vsadím se, že po několika málo posleších ho nedostanete z hlavy minimálně pár dalších dnů, takže na odkaz klikejte pouze na vlastní nebezpečí.