RECENZE: The Wall – zeď, co znamená život
Minimalistických válečných dramat není nikdy dost. Nebo ještě lépe; ono vlastně jakýchkoli minimalistických dramat není dost. A těch opravdu dobrých už vůbec ne. Ve Filmfanaticovi za poslední roky zůstává snad jen Noční jízda aka Locke – na žádný jiný příklad si nemohu vzpomenout. Možná i proto jsem s chutí sáhnul po sniperské Stěně aka The Wall, na kterou jsme upozorňoval už v komentářích trailerů.
Celý film se odehrává na opravdu minimálním prostoru, fakticky jen za jedinou polorozpadlou zdí. Ale i tenhle silně omezený prostor mu stačí k tomu, aby dokázal rozehrát nesrovnatelně větší podívanou, než byste čekali. Americký odstřelovač se snaží nedostat do zameřovače svého iráckého nepřítele a tuhle šachovou partii si oba krátí žvaněním přes vysílačku.
Jeden by řekl, že to bude velká nuda, jenomže The Wall má střídmou stopáž 81 minut a i díky tomu nudit vůbec nestačí. Po prvotním úprku za zeď se americký sniper pozvolna rozkoukává a hra se pomalu, ale jistě vyrovnává. Film poměrně sympaticky nestranní ani jednomu z odstřelovačů, a i když toho iráckého poznáte jen skrze jeho hlas ve vysílačce, jakéhosi hlubšího vhledu se přece jen dočká.
Zkrátka pokud máte chuť na prostorově omezené drama, ale krom dialogů chcete občas slyšet také zbraně, zkuste si vlézt za tuhle zeď. Pro Filmfanatica to byla příjemná válečná jednohubka.
Sniper proti sniperovi, mezi nimi jen jedna polorozpadlá zeď a ve výsledku je z toho překvapivě vtahující válečné drama.
Čili film, kterej se bude líbit úplně všem a bezesporu se stane klasikou.
Poctivej film, kterej ve vás zanechá pocit příjemně strávenýho času.
ale pořád půjde o dobrou zábavu, navíc řemeslně dobře odvedenou.
Coby film už jde o slabší kousek, na kterým si ale pořád můžete najít pozitiva.
Film dobrej tak na zalepení nudného a deštivého odpoledne. Jinak ztráta času.
když už se to nepodařilo nám.
