RECENZE: Naprostí cizinci – italští přátelé
Italové umí točit kvalitní filmy, ale k nám se jich bohužel nedostane tolik, kolik by bylo záhodno. Bohužel tohle víceméně platí o kompletní evropské kinematografii. Ale právě proto je tu Filmfanatic, aby pro vás vybral ty nejlepší kusy a následně vám je předložil na zlatém podnose. Jako v případě Naprostých cizinců.
Parta přátel se schází na společnou večeři a pro oživení atmosféry se dohodnou, že na stůl vyndají své mobilní telefony a veškerá komunikace, která na nich od té doby proběhne, bude probíhat tak, aby ji všichni přítomní slyšeli.
Samozřejmě se nepletete, když tušíte, že na světlo se začnou dostávat nehezké věci a původně pevná přátelství budou muset podstoupit skutečnou zkoušku. Někdy sice cítíte, že scénáristé tlačili na pilu až moc, ale vše dává smysl alespoň v tomhle filmovém světě. Navíc, aby konverzačka v jednom bytě odsýpala, je potřeba tempu a dramatičnosti alespoň trochu pomoci.
Naprostí cizinci jsou skvělou konverzační (občas) komedií i (více) vztahovým dramatem, které ve vás logicky vzbudí otázky, jak by asi u podobného stolu obstála vaše partička. Závěrečný twist sice na síle filmu poněkud ubírá, ale leckteré diváky nejspíš potěší. Alespoň ty, kteří si k některým hrdinů stačí vybudovat skutečné sympatie.
Jedna z nejlepších evropských konverzaček vůbec. Italové rulují a nastolují zajímavé otázky.
Čili film, kterej se bude líbit úplně všem a bezesporu se stane klasikou.
Poctivej film, kterej ve vás zanechá pocit příjemně strávenýho času.
ale pořád půjde o dobrou zábavu, navíc řemeslně dobře odvedenou.
Coby film už jde o slabší kousek, na kterým si ale pořád můžete najít pozitiva.
Film dobrej tak na zalepení nudného a deštivého odpoledne. Jinak ztráta času.
když už se to nepodařilo nám.
