Recenze: Muž z oceli – Superman tak trochu jinak

Vzhledem k rozporuplné kvalitě posledních komiksových filmů jsem novému Supermanovi nedával příliš mnoho šancí. Jenže Muž z oceli v podání vyrýsovaného Henryho Cavilla mě doslova chytil pod krkem, pak jednou ranou superhrdinskou pěstí poslal přes celý kinosál a skrz několik zdí až ke skvělému hodnocení.

Možná je to i proto, že Muž z oceli je totiž Superman tak trochu jinak. A nejen kvůli tomu, že tentokrát hlavní představitel nosí červené slipy pod oblečením. Například Lois Laneová zjistí, že Clark Kent je tajmený superhrdina ještě dřív, než Kent začne pracovat pro Daily Planet. Navíc až na jednu miniscénku (na kterou mě navíc musel upozornit bratr) se ve filmu neobjeví jediná zmínka o nechvalně proslulém Lexi Luthorovi.

Ale dost spoilerů. Potěšilo mě zejména to, že nehapruje scénář a role všech zúčastněných jsou poctivě odehrané. Byť samozřejmě v porovnáním s hlavním hrdinou, jehož vývoji od dítěte ztrápeného nadlidskými schopnosti až k mocnému ochránci Země je věnována dobrá polovina filmu, nedostali Russell Crow (Jor-El), Avy Adamsová (Lois Laneová), Michael Shannon (generál Zod) nebo Kevin Costner (Jonathan Kent) takový prostor.

Navíc až na jednu výjimku fungují i akční scény, což je pro snímek – jako je Muž z oceli – snad důležitější než cokoliv jiného. V rámci komiksových možností jsou uvěřitelné, nejsou nijak přehnaně megalomanské a samozřejmě se v nich najde prostor i pro drsné hlášky.

A když už jsme u těch hlášek, tak pomyslný zlatý hřeb si režisér Zack Snyder a scénárista David S. Goyer nechali na konec. Asi by nebylo nejlepší prozradit, o co šlo, takže se musíte spokojit s konstatováním, že po Kentově odpovědi na otázku generála americké armády jsem šel smíchy do kolen stejně jako Superman oslabený kryptonitem.
how to write a biography essay writing an argumentative essay essay on immigration