Recenze: Silverado – poctivý oldschoolový western

Úvodní krátká přestřelka, která probudí jednoho z hlavních hrdinů (ale jemu to nevadí, protože by stejně vstával :-) ) je tak stylová, že by se neztratila ani v nějakém současné žánrovce – a to je
Silverado staré bezmála 30 let! Naopak tradičně až oldschoolově je nám v titulku představen název filmu. To hrdina vyleze ze svého příbytku a podívá se do nádherné krajiny, na kterou má skvostný výhled. Takovýhle, do jisté míry protikladný, úvod pro mě neměl chybu a já hned dostal pocit, že Silverado mi zkrátka sedne. A díky své žánrové čistotě i díky absenci zbytečného natahování tomu skutečně tak bylo.

Během úvodní cca půl hodiny se dá dohromady ústřední čtveřice hlavních hrdinů a jsou nám nahrubo představeny jejich charaktery. Pak už jsme svědky několika epizodních zápletek, které nás s těmito postavami blíže seznámí a vy si mezi nimi nejspíš najdete svého oblíbence, o kterého se budete po zbytek filmu bát. Pro mě to byl jednoznačně Danny Glover (seržant Murteau ze série Smrtonosná zbraň). Ale vůbec celá partička je přehlídkou správných chlapů v tom nejlepším slova smyslu. Pro nemalé procento diváků se tím favoritem bezesporu stane vyhublý Kevin Costner, jehož postava tak trochu poblázněného mladšího bratříčka je tu překvapivě opravdu sympatická. Což fakt zaslouží potlesk, protože tyhle komické postavy mě obvykle ve filmu hrozně ruší a přeju jim brzkou smrt. Jenže Kevin to zkrátka ustál a já ho na scéně viděl rád.

Jenže všechno směřuje k tomu, co se sice dalo čekat, ale je to tak nevyhnutelné, že tohle westernové klišé přejdete, aniž by vás nějak urazilo. Tušíte správně, že ústřední banda se bude muset postavit nejen místnímu zloduchovi číslo 1, ale také svému dávnému příteli. A tady přichází pro mě osobně ta osvěžující až očistná fáze, kdy zjistíte, že závěrečná scéna nemá megalomanských 40, ale střídmých 20 minut. A v nich se navíc stačí odehrát hned 2 přestřelky! Jaký to kontrast oproti současným akčním (resp. komiksovým) blockbusterům, kde finální inferno trvá minimálně jednu seriálovou epizodu (rozuměj těch zmiňovaných 40 minut :-) ). Tady je pěkně po staru všechno vyřízeno několika dobře mířěnými výstřely. A ten úplně poslední souboj je navíc nejklasičtěší ze všech, jakoby si ho tvůrci záměrně šetřili až na samotný závěr; jeden na jednoho, čelem proti sobě, s kolty u pasu. Doprovázený předsmrtelnou hláškou a prásk!

Silverado je očividnou poctou klasikám žánru i žánrovým postupům, ale najdete v něm také stopy pozdějších trendů. Má přes 2 hodiny, ale vy se nebudete ani chvilku nudit. Po závěrečných titulcích vám přijde, že oproti současným (stějně dlouhým i delším) filmům jste viděli asi tak 6x více děje a s postavami se seznámili, jakoby jste s nimi osobně prožili několik měsíců.

Silverado doporučuji všem – i těm, kteří nemají westerny zrovna v oblibě. Je jen o stupínek níž, než ty největší klasiky žánru a pro mě osobně patří mezi snímky, které (definitivně) změnili můj negativní postoj k westernům.