Recenze: Apocalypto – z džungle do města a zase zpátky

Režijní debut Mela Gibsona, který natočil poměrně netradiční film. Minimálně co se týče prostředí, ve kterém se odehrává. Tak schválně; kolik filmů o Aztécích si vybavíte?

V úvodní zhruba půlhodince se seznámíme s mírumilovnými indiánskými lovci a jejich životem v džungli i ve vesnici. Všechno se nese v poměrně komediálním duchu a díky tomu máte pocit, že tahle pár set let stará partička je k nerozeznání podobná jakékoliv dnešní. O to větší šok pak přijde s ranní kocovinou a budíčkem od krvežíznivého kmene dobyvačných otrokářů. Masakr ve vesnici je poměrně intenzivní, ale žádných explotation záběrů se nedočkáte. Následuje cesta zajatců do srdce říše Aztéků, letmý pohled ze špičky krvavé pyramidy a pak úprk zpátky do vesnice. Zachránit těhotnou manželku ze dna studny.

Toliko k dějové lince, kterou Gibson natáhnul na něco málo přes dvě hodiny. Tenhle trend natahovaných filmů mě osobně dost irituje, ale v Apocalyptu se takřka neustále něco děje, takže vy vlastně nemáte čas se nudit. Motivace všech osob je uvěřitelně vystavěná a padouchům přejete krutou smrt hned od seznámení. Naopak hlavnímu hrdinovi budete na jeho epické pouti držet palce a doufat v naplnění proroctví. Které je sice do filmu dost invazivně našroubované, ale budiž. Fyzické výkony všech indiánů by pak snesly srovnání i s terminátoří zarputilostí modelu T1000, ale kdo ví, jakou měli tenkrát hoši fyzičku.

Přes tyto drobné výtky je tedy Apocalypto překvapivě dobrý film, který u mě obstál, i když jsem k historickým filmům značně skeptický. Gibson prostě dokázal svůj režijní debut ukočírovat.