Recenze: Kon-Tiki – vor Medúzy po skandinávsku

Krátce po druhé světové válce se partička skandinávských dobrodruhů vydala dokázat, že už před 1500 lety mohli mořeplavci z Peru osidlovat Polynésii. Na voru, který postavili pouze z materiálů, jenž byly k dispozici už tehdy, se vydali na 8000 km dlouhou cestu, která trvala zhruba 3 měsíce. A ač to zní neuvěřitelně, z pětice odvážlivců měl nějaké zkušenosti s mořeplavbou jenom jeden z nich.

Film, který této expedici vzdává poctu, vznikl v rozsáhlé mezinárodní koprodukci. A za rozpočet cca 16 milionů dolarů přináší skutečně úchvatné záběry. Kamera je rozhodně nejsilnější stránkou filmu, protože všechno to zkrátka vypadá daleko dráž. Nad řadou záběrů i triků budete přemýšlet, jak to filmaři vlastně dokázali natočit. Třeba, když se v jediném záběru odtáhneme od voru nad oblaka, následně se podíváme na oběžnou dráhu, vychutnáme si východ slunce, nerušený pohled na hvězdokupu i Měsíc a následně se pozvolna sneseme zpátky na hladinu moře, kde se mezitím noc změnila v den.

O napětí pak během plavby není nouze, protože žraloci se kolem voru motají takřka neustále a vypadají vážně fantasticky! I když jsou všechny záběry, kde se vyskytují, triky, přijde vám, jako byste se dívali na dokument od National Geographic. Ale jinak je kostra vyprávění tak nekomplikovaná a přímočará, že to působí až sterilně. Po skončení expedice tak ve vás zůstane především obrovský obdiv k odvaze několika můžu, kteří se (bez nadsázky) vydali riskovat životy, aby dokázali uskutečnitelnost teorie jednoho z nich. Vratkost jejich osudu si uvědomíte hned při odražení voru od břehu a neopustí vás po zbytek plavby.

Připravte se tedy především na eyecandy záběry a uhlazenou kameru, které by však slušelo trochu toho šumu a více doku stylu. Domnívám se, že pak už by vás film pohltil naprosto dokonale. Pokud ale máte náladu na přímočaré dobrodružství v retrostylu a klasické stavbě vyprávění, určitě si expedici Kon-Tiki užijete. Jinak je to zkrátka pastva hlavně pro oči.