Recenze: Zmizení (Brick) – WTFnoir na americké hájskůl

Ten den jsem měl zrovna náladu na filmy s tématem zmizení nebo únosu. Navnazen jedním temným mistrovským kouskem z loňského roku (recenze již brzy) jsem si tedy vzpomněl na před lety poměrně vychvalované Zmizení. Po půlnoci jsem spustil notebook a začal sledovat, co že se to stalo s tou Emily…

A docela jsem se nestačil divit. Ani ne tak tomu, co se stalo oné Emily, protože to nám tvůrci prozradí hned zkraje, ale spíš z toho, co že se to v těch jůesej na jejich hájskůlech vlastně děje. Filmy noir mám rád, ale zasazení tohoto žánru právě na střední školu kdesi v Kalifornii mi zkrátka nesedlo.

Celý film si sice žije svým vlastním mikrokosmem, do kterého jaksi nedokážou proniknout vnější vlivy, ale na mě to celé působilo docela směšně. Chápejte, že když je největší mlátičkou ve městě asi 20letecj týpek v černý káře a „starýho“ šéfa, největšího drogovýho bosse, mu dělá pro změnu 26letej rádoby guru, co chodí o berličce (WTF?), tak si zkrátka říkám, že tohle snad nemůže být myšleno bez nějakého metahumoru, který nezvládám pobrat. Jenže ono je a chybí tomu jakákoli sebeironie nebo náznak zlehčení. Všechno se bere tak smrtelně vážně, že film by nejspíš obstál zasazený do dospěláckých kulis, ale tady to prostě nefunguje. Respektive funguje svým zvláštním způsobem, takže netvrdím, že někomu by se tenhle přístup nemohl líbit. Na mě to ale nezabralo a tak jsem notebook zaklápěl poměrně zklamaný.