RECENZE: Robocop – odlehčený pancíř ztrácí na váze

Nevím, jestli musím připomínat, o co ve filmu Robocop jde; policista Alex Murphy utrpí těžká zranění a jedinou cestou, jak ho udržet naživu je, že jeho mozek, plíce a pravá ruka budou spojeny s robotickým skeletem, čímž se z něj stane onen Robocop. Jeho nasazením do služby v ulicích Detroitu se pak majitel firmy Omnicorp (Michael Keaton), která ve světě provozuje plně robotické obranné systémy, snaží zajistit přízeň veřejnosti, aby své robotické produkty dostal také do amerických ulic. USA jsou totiž poslední zemí
na světě, která tyto systémy zakazuje – i když ve zbytku světa už se osvědčily.

Letošní remake Robocopa přináší podstatně méně krve, než původní film Paula Verhoevena z roku 1987. PG13 rating se ale projevil nejen v menší brutalitě, ale také větší stupiditě scénáře. Většinu stopáže se film tváří, jako vážná studie morálních otázek kolem toho, kde končí lidskost a začíná chladný kalkul stroje. A v této rovině se mu většinu času poměrně daří. Ve zlomových okamžicích filmu ale vážný tón naprosto mizí a na scénu se dostávají ty nejzprofanovanější scénáristické berličky a zkratky, které film neskutečně sráží.

Kdo by např. nahrávání celé databáze detroitské policie do mozku Alexe Murphyho načasoval před tiskovou konferenci, kde má být Robocop představen veřejnosti? A obzvláště, pokud je tento proces značně rizikový? Já tedy ne. Následně je třeba upozornit také na to, že nový Robocop zrovna nepřekypuje akčními scénami; tu nejlepší si odbudeme hned v úvodu a následně se dočkáte už pouze zcela
nesmyslné zkušební přestřelky, kde se testují Robocopovi schopnosti.

Fajn okamžiky pak nabízí pomrkávání na fanoušky původního filmu, ale ani ty už nezachrání finální dojem z toho, že tvůrci asi přesně nevěděli, co nám vlastně chtějí tímhle remakem sdělit.