RECENZE: Automata – opice slezla ze stromu

Je rok 2044. Země je zpustošená slunečními erupcemi a zbytky civilizace, čítající 22 milionů přeživších duší, se schovávají ve městech, které jsou obklopeny pouští zdevastované krajiny. O jejich bezpečí se starají roboti, kteří zastupují práci, jenž by pro člověka byla smrtelně nebezpečná. Ve svém jádru mají zakódovány 2 jednoduché zákony; 1) nezabít jakoukoli formu života 2) neměnit sám sebe. Jenže teď se zdá, že někteří roboti porušují druhé přikázání. A je na pojišťovacím agentovi Jacqu Vaucaovi (Antonio Banderas), aby vyšetřil, co se to vlastně děje.

Francouzsko-španělská koprodukce přináší Xtou variaci na kultovního Blade Runnera a příliš se tím netají. Vizuál futuristického města je totiž stejně cool, jako byl právě v Blade Runnerovi a také zápletka nepřináší nic nového. Prakticky to samé jsme viděli už i v Já, robot. Stojí tedy Automata za to, aby jí člověk věnoval 109 minut svého života?

Předně se člověk musí smířit s tím, že neuvidí žádné kulervoucí akční scény. Jde spíše o pomalejší film, jehož děj se nekomplikovaně rozvíjí až k očekávanému finále. Plusem je pak slušný vizuál, který nabízí vyvedené obrazy futuristického města i samotných robotů. Zkrátka, člověk by si dokázal představit, že takhle bude svět za 30 let vypadat. Antonio Banderas je ve své roli přesvědčivý a holá hlava mu tak nějak sedí. Škoda tedy, že zmiňovaná zápletka je vskutku triviálně jednoduchá a nepřináší žádné podzápletky, popř. vrstvy, o kterých by člověk mohl přemýšlet.

Ve výsledku tedy dostanete trochu jednodušší verzi Blade Runnera, takže Automatu si pusťe snad jen pokud jste ještě neviděli jeho kultovní předobraz.