RECENZE: Zmizelá – černočerná satira

Režisér David Fincher obohatil filmový svět o skutečné perly (Sedm, Klub rváčů), velice solidní žánrovky (Zodiac, The Social Network) i – přiznejme si – takové komerční jistoty, zkrátka filmy jakoby na objednávku studií (Podivuhodný příběh Benjamina Buttona, Muži, kteří nenávidí ženy). A do jaké škatulky zařadit Zmizelou?

Předně si přiznejme, že pan režisér nám prochází určitým vývojem. Já osobně se obávám, že to nejlepší má David Fincher zřejmě za sebou (Sedm, Klub rváčů). Poslední dobou už totiž víceméně pouze balancuje mezi ryze komerčně zaměřenými snímky (Benjamin Button) a filmy, kde se pokouší o uchopení trochu netradičních látek (The Social Network) a zachování si svého autorského rukopisu (Zodiac), které ale nepřinášejí nic nového. Ve výsledku je z toho vždy vysoce nadprůměrný filmový zážitek, protože Fincher je prostě a jednoduše jedním z největších režisérů dneška, ale osobně tu začínám větřit přerod jednoho génia s vlastní vizí (Vetřelec 3) v režisérského rutinéra – byť rutinéra na levelu, o kterém se drtivé většině jeho režisérských kolegů může jen a pouze zdát. Což je ale sakra škoda, protože Fincher rozhodně ještě nepatří do starého železa (je mu teprve 52 let). V současnosti by měl dokonce být na vrcholu sil, takže mě zkrátka jen mrzí, že se nechce (?) vybičovat k lepším (resp. odvážnějším) výkonům. Toliko tedy k osobě režiséra a mému osobnímu pocitu. Teď už se ale pojďme zaměřit na samotnou Zmizelou.

Je to vůbec první Fincherův film, ve kterém se budete častěji smát a spíše, než označení drama / thriller by se snímek vešel do žánru černé (ale opravdu hodně černé) komedie, popř. satiry. Zápletka je jednoduchá; Nick (Ben Affleck) a Amy (Rosamund Pike) jsou manželský pár. V den jejich 5. výročí Amy beze stopy zmizí z rodinného domu, který nese stopy zápasu a postupem času začíná stín podezření padat také na samotného Benna. V průběhu vyprávění se totiž dozvídáme detaily z Amyina deníku o jejich manželství, které na Benna nevrhají zrovna ideální světlo. Dokázal by tedy tenhle na první pohled bodrý chlapík zabít svou manželku?

Jak už jsem naznačil, vyprávění příběhu je nám podáváno ze 2 úhlů; Bennova a Amyina, který je ventilován skrze její deník. Tím je na diváka kladena určitá náročnost, protože oba pohledy se v nejrůznějších momentech rozcházejí a nám tedy musí být jasné, že jeden z vypravěčů nám neříká pravdu. Ale který? Zhruba do třičtvrtě stopáže tak film funguje, jako satirická kriminálka s dramatickými prvky a jako taková by mohla skončit zhruba po 2 hodinách. Jenže pak přijde nástavba, která ze Zmizelé dělá něco víc, než jen dobře odvedenou kriminálku.

Satirické narážky na vliv masmédií a soiálních sítí, které nám nutí pocit, že pro každou situaci (vč. zmizení manželky) existuje norma, jenž bysme měli naplňovat, jsou neskutečně trefným a diamantově přesným zrcadlem naší doby. Stejně jako až parodické ukázky toho, že i z toho největšího neštěstí se dá udělat produkt, o který bude mezi plebs zájem. Ale tím úplně nejpřesnějším zásahem do černého jsou chvíle, kdy na frak dostávají také partnerské vztahy, potažmo vztahy obecně. Pragmatismus prostě vládne době a Fincher to dobře ví.

Zmizelá je tak ve svém výsledku hodně černou a drsnou komedií, která satiricky ukazuje složitost i přemrštěnou zmedializovanost některých dnešních vztahů. Ty jsou pak leckdy vysvlíkány donaha a jsou více či méně ovlivněny diktátem masmédií, sociálních sítí i očekáváním společnosti vůbec.