RECENZE: The Interview – vrtěti Kimem

The Interview je prvním velkým hollywoodským filmem, který si svou premiéru neodbyl v tisícovkách kin po celém světě, ale pouze na internetu. Respektive tu premiéru si nakonec přece jen odbyl v pár stovkách kinosálů v Americe a až den poté ve velkém na Youtube, Google Play a Xbox Video. Sice o tohle privilegium nestál, ale vzhledem k okolnostem už je tomu tak. Jak se tedy parodie na absurdní diktaturu Severní Koreje povedla?

Musím přiznat, že po ne zrovna nadšených ohlasech amerických recenzentů, jsem k The Interview přistupoval bez přehnaných očekávání. Třeba taková Apokalypsa v Hollywoodu od stejných tvůrců mě příliš neoslovila. Ale z téhle severokorejské eskapády jsem nakonec hodně příjemně překvapen.

Hned na úvod vás můžu navnadit, že se tu neparoduje pouze diktatura Kim Čong-una a jeho rodinné dynastie. V první třetině filmu je to především americký zpravodajský byznys a následně manipulativní potenciál vlastně všech světových médií. Bez ohledu na to, komu zrovna slouží. Což je nejen zábavně hravé, ale taky docela příjemné, protože chvíli si nejste jistí, jestli je Kim tím badassem, co by nejradši celý svět vyhodil do vzduchu, nebo jen figurkou lapenou v kolotoči moci, jenž roztočil jeho děda a na otáčkách přidal vlastní tatík.

James Franco a Seth Rogen si to před kamerou evidentně užívali a tentokrát se dočkáme i několika gagů, které by mohly zkultovnět. Oba jdou s expresivním herectvím často přes čáru, ale pořád to funguje. Vyloženým překvapením pak pro mě bylo, že The Interview je hodně krvavou komedií. Tahle partička si zkrátka svůj humor koření hektolitry krve a detailními záběry mrzačených padouchů. A vlastně proč ne?! Možná jsme svědky kořenů budoucího trendu.

Takže vězte, že The Interview není epochální komedií ani filmem, který se zařadí do zlatého fondu kinematografie. Je to ale hodně povedená parodie na diktatury a především pak manipulativní moc masmédií.