RECENZE: Zabít tiše – Ano, kmotře! aneb pohled do mafiánské kuchyně

Finanční krize byla/je všudypřítomná. Není se tedy čemu divit, že svůj dopad měla/má také na mafiánské kruhy. I ty musí přepočítávat každý dolar ze svého rozpočtu a tlačit ceny dolů. Být OSVČ v oboru nájemných vražd už tedy není zdaleka tak výnosný byznys, jako tomu bylo před rokem 2008.

Brad Pitt a režisér Andrew Dominik se sešli už u filmu Zabití Jesseho Jamese zbabělcem Robertem Fordem a nebylo to špatné pokoukání. Tentokrát se společně vrhli na můj nejoblíbenější žánr – gangsterku. A natočili dosti osobitý filmeček o tom, že i zdánlivě nedotknutelné zločinecké kruhy mají v době finanční recese svoje problémy.

Pokerovou hernu mafie totiž vykradla dvojice looserů, kterou si na tuhle prácičku najal bezvýznamný lokální kšeftař. Ten chtěl využít toho, že tuhle hernu už před časem vyloupil sám její provozovatel (Ray Liotta), ale mafie nad tím přivřela oči. A kdo jiný by měl být hlavním podezřelým, pokud by k přepadení došlo znovu? Hádáte správně, pokud tipujete, že právě ten, komu už to jednou prošlo.

Consigliere tedy musí kontaktovat Brada Pitta, protože zbavit se Raye Liotty i vypátrat skutečné pachatele je prostě a jednoduše existenciální povinností mafie. Jinak by se nětěšila takové úctě a respektu.

Jelikož Pitt ale jednoho ze skutečných pachatelů zná, přizve si na pomoc kolegu hitmana Jamese Gandolfiniho. Ten by s vykonáním rozsudku neměl mít problém, ale háček je v tom, že už to dávno není ten ostrý hoch, kterého si Brad Pitt pamatuje. A z toho všeho se na plátně stává docela zábavná konverzačka.

Pitt musí vyjednávat s consiglierem svůj postup, ten ho musí nechat schválit jakousi dozorčí radu mafie a u toho všeho se v době finanční krize vejít do přiškrceného rozpočtu. Navíc hlavouni se vyhýbají jakékoli přímé zodpovědnosti, takže gangsterská organizace připomíná spíš byrokratický moloch, než partičku ostrých hochů a všehoschopných kmotrů.

Akce tu moc není, ale to málo, co na plátně dostaneme, rozhodně stojí za to. Fajn je už samotné přepadení pokerové herny, ale pomyslnou třešničkou na dortu je Pittvo slowmotion vyprázdnění zásobníku v dešti. Hodně cool záležitost.

Mezi tím jsme svědky zmíněných prupovídek o tom, co a jak by mělo proběhnout, co a proč tomu či onomu brání, zkrátka takové dokonalé mafiánské Ano, šéfe! Zabít tiše se nám s nadhledem snaží ukázat, že každá práce má své pro i proti – včetně té mafiánské. V podstatě jde ale všem o to samé; o prachy. Takže krize nekrize, vydělávat se musí.