RECENZE: Chappie – plechový Pinochio

Režisér Neill Blomkamp patří na Filmfanaticovi mezi poměrně často propírané persony. A to hlavně kvůli tomu, že tenhle Jihoafričan dostal na starosti pátý díl Vetřelců. Takže jak si vedl ve svém posledním předaliením filmu? Máme se obávat, nebo těšit? To je zapeklitá otázka.

Chappie je moderním mixem Čísla 5 žije, Robocopa a snad i trochu Pinochia. To všem dojde už podle trailerů. Oduševnělý robot se začíná seznamovat se světem a vším dobrým i zlým, co si pro něj nachystal. Je totiž jiný, než jeho policejní kolegové, kteří střeží pořádek v ulicích jihoafrického Johannesburgu. Má vlastní vědomí.

Tentokrát tu ale oživlý kov nemá na svědomí blesk, nýbrž docela otravný vědátor Deon Wilson (milionář z chatrče Dev Patel), který vyvinul první umělou inteligenci historie asi jen tak mimoděk doma na koleni. Po večerech. Ale dejme tomu.

Jeho lidským protikladem je exmilitary Vincent Moore (Hugh Jackman), který nevěří už zavedeným automatickým robotům a rád by na jejich úkor prosadil svoje obří robotické monstrum ovládané lidskou myslí (k čemu tedy ty joysticky, he?). Jenže pro tenhle zápal nemá pochopení šéfka firmy Michelle Bradley (Sigourney Weaver), takže základy k pomatení mysli jsou položeny.

Do toho všeho doslova vletí členové skupiny Die Antwoord, což jsou ve filmu badass motherfucker nigga bílí gangsteři, co potřebují bleskurychle sehnat 20 milionů, aby jim ještě větší badass motherfucker Joburg gangsta nezakroutil krkem. A nejlepší způsob, jak vidělat, je podle nich využít právě Chappieho.

Snaží se z něj tedy vychovat gangstera, i když občas se v nich probudí mateřské pudy a asi takový je vlastně celý film. Chvíli by chtěl být drsnou sondou do podsvětí, chvíli dětskou pohádkou. Roztomilé scény, kde snad zafunguje i trocha těch správných emocí, jsou zkrátka střídány takovými, ve kterých lítají roztrhané kusy lidských těl.

Blomkamp si zkrátka hrál a nikdo na něj přitom nedohlížel. Ve výsledku je tedy Chappie specifický mix žánrů, který není ani špatný, ani dobrý. Rozhodně je ale sakra divný. A to i díky ujetému castingu. Škoda, že výsledek ještě sráží řada logických chyb a impotentních berliček, z nichž některé jsou vyloženě WTF (vědomí nahrané na flashku).

Věřme tedy, že na vetřelčí látku si studio dohlédne a bude Blomkampa trochu kočírovat. V tomhle případě by to rozhodně nebylo na škodu. Po Elysiu jsem od Chappieho nečekal skoro nic. Ale docela příjemně mně překvapil, protože se na něj dalo bez přemáhání dívat. Což je právě oproti Elysiu znatelné zlepšení. Snad se tedy Blomkamp odrazil ode dna.