RECENZE: Jurský svět – skvělá reinkarnace klasiky

Spielbergův Jurský park byl před více než 20 lety (v r. 1993) neskutečným hitem. Miliony dětí kvůli němu trávily dětství nad knihami o dinosaurech a film samotný změnil také přístup k filmovým trikům. Od té doby se totiž stále víc a víc začaly prosazovat CGI triky. Ale na to, že by tahle látka tak masově oslovila i dnešní publikum, by ještě před časem asi vsadil málokdo.

Jenže je to fakt. Jurský svět je novým rekordmanem v tržbách za premiérový víkend nejen globálně, ale podle posledních čísel také v Americe. A Filmfanatic podotýká, že zcela zaslouženě, protože tohle je přesně ten typ filmu, který dokáže probudit lásku ke kinematografii na celý život.

Zápletka je ve své podstatě naprosto totožná, jako v prvním dílu. Z klece uteče nejnebezpečnější dinosaurus na ostrově Isla Nublar a zábavní park Jurský svět je rázem v ohrožení. Ještě předtím jsme ale uvedeni do tohohle fascinujícího světa stejně pohádkově, jako ve Spielbergově klasice. Očima dvou adolescentních sourozenců pronikáme stále hloubš do srdce ojedinělé atrakce a fascinace tímhle světem si nic nezadá právě s dětským nadšením.

Šikovné pomrkávání v podobě odkazů na původní Jurský park dává pamětníkům příjemně nostalgický pocit, že se vrací do známých míst a vzhledem k méně zkušeným návštěvníkům tak můžou převzít roli průvodce, ne-li přímo mentora. Tenhle efekt musí působit ještě daleko silněji při rodinné návštěvě kina. Dovedu si živě představit, jak se dítka ptají rodičů, co to má ten pán za tričko apod.

Jenže Jurský svět nesází jen na nostalgii. Naopak mistrně přidává trochu toho nového koření a tím je tady především charismatický sympaťák Chris Pratt. Tomuhle borci zkrátka budete fandit od první minuty a tak nějak přirozeně cítíte, že před sebou máte filmovou megastar budoucnosti. Nejspíš i příštího Indiana Jonese, dámy a pánové – mimo jiné.

Jenže odkazy se nečerpají pouze z Jurského parku a tak tu dostanete také jednu dinosauří cover verzi military výsadku z Alienů. K doslovnosti už chybí snad jen hláška “A čím tedy máme útočit? Nadávat?”. Garantuji vám, že tuhle scénu poznáte a budete si jí užívat plnými doušky.

Stejně jako celý svět zábavního parku, který ví, že jenom dinosauři už k ohromení davů nestačí, takže nabízí i něco víc. Není to sice žádná revoluce, ale přesně ten typ poctivé filmařiny, co se objeví jen párkrát za dekádu a stane se z ní rodinná klasika.

Jurský svět je prostě a jednoduše tou nejlepší ukázkou áčkového blocbusteru. A vzhledem k jeho dobrácké povaze mu bez rozmyslu odpustíte i těch několik málo kaněk, které však objevíte pouze při hodně detailním pohledu.