RECENZE: Willow Creek – znovu po stopách bigfoota

Filmfanatic měl před časem sci-fi období a teď to vypadá, že má období found footage filmů, jejichž tématem je bigfoot. Po celkem povedeném a hlavně přímočarém Exists se tedy znovu vydal po stopách téhle záhadné bytosti.

Respektive se po jeho stopách vydal pár, který měl v plánu zavítat na místa, kde v roce 1967 vznikly legendární záběry Rogera Pattersona. Nevím, jestli je to nejlepší nápad na romantický výlet, ale jak se říká; proti gustu žádný dišputát.

Jim a Kelly se nám tedy nejprve představí z řadě záběrů z národního parku, městečka obývaného lidmi (logicky) zasaženými bigfoot šílenstvím a tak podobně. Zkrátka všechna myslitelná klišé žánru. To je oproti zmiňovanému Exists největší mínus, kterým Willow Creek doslova trpí.

To, co fungovalo v devadesátých letech v Záhadě Blair Witch, už zkrátka nemůže ve stejném kabátě fungovat bezmála dvacet let poté. Celý film je bohužel především strašná nuda. Prakticky nic se v něm neděje a vrcholem je asi patnáctiminutová statická scéna ve stanu.

Pak následuje chvilka zmateného pobíhání po lese, roztřesených záběrů a na závěr taky jeden opravdu strašlivý. Bohužel však ne v tom smyslu, v jakém by si divák přál. Právě tenhle záběr pro mně osobně značí naprostou zoufalost tvůrců, protože tohle zkrátka nemá logiku a jestli to má nějakým způsobem šokovat, tak u mně se to rozhodně nepovedlo.

Je to zkrátka jedno velké WTF, ale když si člověk uvědomí, že na režisérské sesli seděl šílený Zed z Policejní akademie, všechno začne dávat alespoň nějaký zvrácený smysl.