RECENZE: Mělčiny – čekání na krvavý příliv

Žraločí filmy. Tenhle subžánr nastartovaly v roce 1975 Spielbergovy Čelisti a nutno smeknout před tím, že dodnes zůstávají na vrcholu. Nikdo od té doby zkrátka nenatočil lepší žraločí film. A to už je, prosím pěkně, 41 let! Jak by si v případné konfrontaci s touhle legendou vedly Mělčiny?

Nebudu vás napínat a prozradím, že sakra dobře. Tedy, nechápejte mě špatně; mistra nepřekonají, ale jde o ten typ žraločího filmu, který lze bez rozpaků zařadit mezi kvalitní. Dokonce bych se nestyděl zařadit ho do té nejužší TOPky.

Možná k tomu přispívá i triviálně jednoduchá zápletka, která je o tom, že si pohledná Američanka Nancy (Blake Lively) vyrazí zasurfovat na tajnou zapadlou pláž kdesi v Mexiku a tam na ni zaútočí žralok. Nic víc ve filmu není. A i přesto je v něm dost napětí a dokonce i akce, včetně efektních žraločích útoků.

Režisér Jaume Collet-Serra (Orphan, Neznámý, NON-STOP, Noční běžec) si s námi na začátku trochu pohraje, když nám předhodí matoucí stopu ve formě nalezené kamery GoPro, ale pak už s námi hraje vyloženě férovou hru. Což neplatí o prehistorickém zabijákovi, který krouží kolem hlavní hrdinky. Ta uvízla na mělčině, jen pár desítek metrů od břehu a příliv se nezadržitelně blíží…

I když je film poměrně krátký, rozjíždí se relativně dlouho. Všechno ale naštěstí klape, takže pozvolné seznamování s ústřední postavou vás nebude otravovat. Dočkáte se i efektních náhledů na displej jejího mobilního telefonu, těšit se můžete také na sérii reklamních slowmotion záběrů (patřičně efektivních) o tom, jak si navléknout neopren, namazat prkno a vydat se vstříc těm nejlepším vlnám. Zkrátka taková pohádka. Dokud se vlny nezbarví do ruda.

Pak se pohádka změní v holý boj o přežití. Nancy se během něj chová celkem logicky, takže zamrzí snad jen to, že ke konci film od téhle uvěřitelnosti přece jen trochu uhne. Na výsledném hodnocení a celkovém zážitku to ale nic nezkazí. Proto se do těchhle Mělčin bez rozmyslu vydejte. Pokud už tedy máte po dovolené u moře ;-)