RECENZE: 9. april – nerovný boj s Wehrmachtem

Náš mnichovský komplex známe všichni. Naposledy o něm roztočil skvělý mystifikační kolotoč Petr Zelenka ve filmu Ztraceni v Mnichově. Na rozdíl od nás, Dánové měli tu šanci německému útoku se bránit. I když jenom na pár hodin. Ale stačilo to k tomu, aby si o událostech z 9. dubna 1940 mohli natočit film.

Dánská armáda byla před 2. světovou válkou špatně vyzbrojená a proti nejmodernější vojenské síle tehdejší Evropy – Wehrmachtu neměla šanci. V příhraniční oblasti se četa cyklistických amatérů snažila zastavit německou mašinu, která se na ně vrhala v obrněných vozidlech, tancích a za podpory letectva. A i když by z toho mohl vzejít nechutný patos, 9. april je vkusným vyobrazením tehdejší zoufalé situace.

Do děje jsme vrženi prakticky v předvečer německé invaze a sledujeme čekání dánské čety, která je tvořena především ze střelců na kolech a několika motocyklů. Jejich nejtěžší zbraní je kulomet. I proto je vám jasné, že nicotnost tohohle nádobíčka nenahradíte žádným heroismem. Ten průraznosti vaší munice nepřidá.

Díky první části filmu, kde se seznámíme s omezeným počtem hlavních hrdinů, pak všechny pozdější ztráty opravdu zamrzí, protože za každým padlým vidíte konkrétního člověka. Napětí je mistrně budované také ve chvíli prvotní konfrontace, kdy se na horizontu silnice objeví první německé síly. Pak už následuje jen marný boj a ústup směrem do vnitrozemí.

9. april je komorní snímek, takže nečekejte epické bitvy a strhující akční scény. Ani patos o tom, že partička cyklistů zastaví pancéřovou divizi. Namísto toho dostanete uvěřitelný obraz, jak zoufalá situace to pro dánské vojáky tehdy byla. Obzvláště ve chvíli, kdy jim vláda upřela právo se na nerovný boj alespoň nachystat a sama pak kapitulovala tak brzo, že se k jejímu sídlu ani nedonesly první ozvěny výstřelů. Zase jednou se tak potvrzuje výrok o tom, že válka je jen pokračováním politiky. A politika válku ovlivňuje natolik, že vojáci už vlastně ani nemají právo dělat rozhodnutí. Jen kompromisy.

Psychologie marnosti je zobrazena na výbornou a 9. april bych zařadil mezi nejlepší “komorní” válečné filmy, jaké jsme kdy viděl. Po Zemi min a Boji tedy Dánové znovu míří do černého.