RECENZE: Skrytá válka – džihád Made in France

Sam je investigativní novinář, který infiltroval džihádistickou skupinu na předměstí Paříže. Skupina čtyř mladých looserů tam zrovna formuje teroristickou buňku a chystá útok kdesi v Paříži. Jak se má Sam zachovat, aby zabránil krveprolití, ale zároveň neohrozil vlastní život a rodinu?

Téma teroristických útoků je poslední dobou až nepříjemně aktuální. A kdo by o něm měl dokázat poreferovat zasvěcenějším způsobem, než Francouzi?! Právě tady se udály ty nejhorší útoky posledních let a právě tady mají s ne/integrací muslimů ty nejbolestivější zkušenosti. Všechna tato témata jsou ve Skryté válce mistrně a vkusně reflektována.

Pokud mohu mluvit za sebe, tak přesně takhle nějak si představuji cestu a způsob, jakým se mladí Francouzi s muslimskými kořeny přidávají na stranu radikálů. Vesměs jde o neúspěšné jedince, kteří se nedokáží ve společnosti prosadit a najít si v ní své místo. Pozvolná radikalizace a chuť po srovnání účtů pak nevychází z nějaké náboženské nenávisti, ale z prosté frustrace nad vlastním (nepřiznaným) selháním. Jenže ani prožité příkoří nebo pocit křivdy (byť někdy opodstatněný) nám přece nedává právo začít vraždit.

Skrytá válka nám tenhle až civilní přerod obyčejných teenagerů představuje tak nepříjemně obyčejným a uvěřitelným způsobem, že z toho leckdy zamrazí. Film zkrátka nesází na spektakulární akční scény, ale na zmiňovanou civilnost. Ta je cítit i v jednotlivých obrazech a všechno dohromady to působí, jako taková skrytá reality show Paříž hledá teroristu.

Škoda, že v závěru se film nevyhne oslímu můstku, který však nepozorný divák může snadno přehlédnout – ke své pozdější spokojenosti. I tak jde ve výsledku o jeden z nejzasvěcenějších a nejpůsobivějších filmů o terorismu vůbec. A to se v dnešní době počítá dvojnásob.