RECENZE: Válka o planetu opic – neslavný konec jednoho kultu

Opičí trilogii řadím mezi jednu z nejlépe restartovaných franšíz posledních několika let. V roce 2011 všechny tak trochu překvapilo Zrození planety opic, protože do té doby tu nebyl tak přemýšlivý blockbuster, který primárně nesází na akční scény a epické výbuchy, ale místo toho mu jde hlavně o postavy a hloubku příběhu. Pokračování v podobě Úsvitu planety opic pak rovněž zaznamenalo slušný kritický i divácký ohlas, a tak se samozřejmě také Filmfanatic vydal s velkou chutí do kina, aby byl u toho, když tahle zdařilá trilogie dojde svého konce.

Podotýkám, že jsem nepatřil mezi hordy geeků, kteří očekávali krvavá válečná jatka a vřavu litých bojů mezi posledními zbytky lidstva a inteligentními opicemi. Vůbec mi nevadí, že v posledním díle trilogie na podobné scény fakticky vůbec nedojde. První dvě třetiny totiž pokračují v nastolené laťce a ženou opičáky ke statutu novodobé klasiky. Možná i takové, kdy by nová verze konečně překonala originál. Jenže v samotné cílové rovince se vše pokazí. Respektive se to pokazí ve scénách v zajateckém táboře, kterému velí psychotik Woody Harrelson.

Jak jsem psal; úvod Války o planetu opic je famózní. Útok lidského komanda na opičí úkryt kdesi v horách, pozdější zabití důležitých členů smečky, které vyvolá až westernovou touhu po odplatě také funguje parádně a o tricích snad ani nemá cenu mluvit. Vše je na absolutně nejvyšší laťce a od posledního dílu trikaři vychytali dokonce i jízdu opic na koních. Vážně už vám to přijde, jako byste se dívali na něco, co se před kamerou skutečně odehrává.

Funguje také pochopení motivací jednotlivých postav, kterými jsou tentokrát výlučně opice a lidé tak ve filmu nehrají prakticky žádnou důležitější roli. Tedy až na zmiňovaného plukovníka v podání Woodyho Harrelsona. Znovu dojde na odkazy k původním opičím filmům i pocty některým klasikám – za všechny bych jmenoval Apokalypsu, která je citována asi nejkřiklavěji. A stále to všechno funguje na jedničku. Až do chvíle, kdy Caesar dorazí se svojí skromnou křížovou výpravou až k zajateckému táboru. V tu chvíli už zřejmě scénáristé trpěli opičí chřipkou, protože jinak si tu hrůzu, co se pak začne odehrávat na plátně neumím vysvětlit.

Jedna z posledních bašt lidského druhu je hlídána hůře, než skautský tábor kdesi v Horní Dolní a každý se po něm může nepozorovaně procházet jak se mu zachce. Stejně tak mohou nepozorovaně zmizet z obrovské klece zajatci a nikdo z vojáků si toho nevšimne. Klíčem k jejich útěku je navíc naprostá idiocie jednoho ze strážných, který fakticky kvůli ho*nu zapříčiní, že se všichni věznění dostanou na svobodu – opravdu to bylo přesně tak, jak píši. Některé scény mi přišly komické až tak, že jsem měl dojem, jestli se nedívám na opičí remake kultovní komedie Sám doma. A když svůj záměr odhalí i Woody Harrelson, říkáte si, že složitější plán snad ani vymyslet nešel. Nehledě na to, že o jeho taktických schopnostech také začnete přinejmenším pochybovat, protože kdo z vás by jako obranu před leteckým útokem stavěl zeď?

Tady prostě scénáristé poslali do kopru fakticky všechen předchozí děj celkem tří filmů a mě to vážně bolelo. Až do poslední fáze celé trilogie totiž šlo o celkem inteligentní podívanou, ve které se postavy chovaly logicky a vše se dělo asi tak, jak by tomu mohlo skutečně být, kdyby lidstvo zapříčinilo zrození inteligentních opic. Jenže namísto velkého finále jsme dostali velký brakovitý guláš, který diváky místy až uráží. A jako definitivní lobotomickou tečku tomu všemu tvůrci nasadili vlastní verzi filmu Zastav a nepřežiješ. Za některé scény by se prostě nemuseli stydět ani Cimrmani – a to tentokrát není pocta.

Jak tedy uzavřít tuhle recenzi? Asi tím, že pokud se vám předchozí opičí filmy líbily, tak rozhodně jděte i na tenhle. Ale počítejte s tím, že v samotném závěru to nebude zdaleka tak inteligentní podívaná, jakou byste čekali. Degenerativní opičí chřipkou už totiž museli být nakaženi nejen scénáristé, ale fakticky všichni zástupci lidského druhu před kamerou.