RECENZE: Avengers: Infinity War – Marvel si nasadil královskou korunu

Dodnes nevíme, jakým způsobem funguje vesmír. Jestli se neustále zvětšuje, nebo se naopak smršťuje… jedno ale víme jistě. Vesmír Marvelu se rozpíná přímo exponencionálně! Trvalo to 10 let. Deset let pečlivého plánování, promyšlených tahů a natažených nitek i skrytých pomrknutí na fanoušky. Po dekádě se však všichni hrdinové setkávají, aby čelili největšímu nepříteli ze všech; Thanosovi.

Fialový záporák se objevoval v potitulkových scénách už před lety, ale teprve nyní vystupuje z temné mlhy nejvzdálanějšího vesmíru a hodlá nastolit rovnováhu sil. Jak? Prostě tím, že polovinu veškeré existence nechá jednoduše zmizet. Lusknutím prstu. Aby však získal takovou moc, musí ukořistit všech šest kamenů nekonečna. Kdo mu v tom dokáže zabránit?

Jeden by řekl, že Avengers, ale mýlil by se. Tohle je totiž dost tvrdý oříšek i na all star tým z planety Země, takže tentokrát musí nastoupit doslova celá skvadra marveláckého universa. Strážci galaxie, Doctor Strange a další. Určitě máte obavy, že z toho bude nekonečný guláš, nicméně i já jsem byl překvapen, jak se to tvůrcům podařilo udržet pohromadě a jak působil celý film celistvě.

Jasně, z důvodu aby vše fungovalo se dočkáme hned několika zkratek. Mezi planetárními systémy se pohybujeme jako mezi městy, ale budiž. Je toho spousta, co musí být odvyprávěno. Příběhu tedy fakticky není co vytknout, a tak mě zarazilo, že mě v některých chvílích rušili “nedokonalé” triky. Nejde o akční scény, které jsou velkolepé, hrdinové po sobě hází planetami a vůbec všechno je to übercool. CGI nečekaně drhne v klidných konverzacích, kdy je v hlavní roli Thanos. Na tomhle fialovém padouchovi je zkrátka až nezdravě vidět, že není z masa a kostí, což mě vážně zarazilo.

Filmfanatic patří mezi ostřílené diváky všech marveláckých snímků, takže přiznávám; o hrdiny jsem neměl strach ani na chviličku. Je to zbytečné. Obzvláště dnes, kdy hrdina může ožívat v dalších filmech třeba formou spinoffů nebo prequelů, ale i proto mi byl celkem sympatický závěr, který mnohým nezkušeným dozajista vyrazí dech. Musím tedy Marvelu (potažmo Disneymu) přiznat jedno; svůj vesmír mají pod palcem bravurním způsobem a to, jak završili dekádu, která jednoznačně patřila jim, si žádá hlubokou poklonu.