RECENZE: Predátor: Evoluce

Oživování slavných značek je tu s námi už hodně dlouho a většinou je z toho zbytečně nastavovaná kaše, která původní brand spíše pošlapává. Když ale dostal nového Predátora na starosti Shane Black, který si zahrál v prvním dílu téhle legendární franšízy, nemalá část skalních fans to vnímala jako známku naděje. Třeba i proto, že Black měl za sebou režii zdařilého Iron Mana 3. Jak se mu ale povedlo oživení vesmírného lovce numero uno?

První záběr je spíše jak ze světa Star Wars; honička dvou vesmírných lodí, z nichž jedna samozřejmě skončí na planetě Zemi a zcela nepřekvapivě je v ní Predátor, který narazí na vojenské komando, které bleskurychle vykostí a přežije jediný válečník – Quinn McKenna, kterého si střihnul Boyd Holbrook známý především ze seriálu Narcos. Toho si pak do parády bere jakási tajemná zpravodajská služba vedená už od pohledu vyšinutým badassem, který po zbytek filmu nebetyčně hláškuje a snaží se z McKenny udělat blázna, aby mu nikdo nevěřil jeho blízké setkání třetího druhu. A tak se tenhle válečník dostane do autobusu s partičkou dalších průse*ařů, kteří míří vstříc lobotomii…

Vše se ale samozřejmě zamotá a tahle nesourodá partička hláškujících špinavců se ocitá tváří v tvář vesmírnému lovci v boji na život a na smrt za záchranu lidstva a také McKennova syna, u kterého shodou okolností skončila část Predátorova výzbroje. Takhle to ještě nezní tak špatně a vězte, že partičku renegátů si oblíbíte a jejich hlášky vás budou bavit. Jenže jak ubíhá stopáž, začnou se množit také WTF momenty a stupidní scénáristické berličky, nad kterými budete kroutit hlavou.

V jedné z dějových linek se rozvíjí také jakási mytologie a background o původu Predátorů, což však působí až příliš vyumělkovaně a osobně bych tohle téma z celého příběhu bez rozmyslu vypustil. Predátor a jemu příbuzná monstra by zkrátka měla zůstat zahalena tajemstvím, protože to jejich auře svědčí nejlépe. Jenže vždycky se najde někdo, kdo má dojem, že právě jeho vize je pro legendu ta nejlepší. Bohužel je to jen dojem.

Predátor: Evoluce není úplně špatným sci-fi béčkem, ale rozhodně to není film hodný toho, aby v něm vystupoval samotný Predátor. Z toho tu zůstala fakticky jen hudba, která je hodně silnou ingrediencí tohohle prapodivného guláše a legendární hláška “Get to the Chopper!”. Takže sečteno podtrženo; nasmějete se u toho, ale po titulcích vám z toho všeho bude stydno, protože od Predátora jste čekali něco víc, než jen bezduchou béčkovou zábavu, ze které stříká nechutně digitální krev.