RECENZE: Pod vodou – další alternace Vetřelce

Subžánr podmořských klaustrofobních hororů měl své zlaté období v závěru 80. let. Většinou šlo o zjevné variace na legendárního Vetřelce ve více či méně béčkovém kabátu. Poslední roky jsou však podobné snímky vzácností. I proto jsem se na snímek Pod vodou celkem těšil. Trailer sliboval trikově povedenou podívanou a přiznaná béčkovost je mi vždy sympatická. Většinou totiž signalizuje to, že tvůrci jsou si vědomi svých možností a možností látky, kterou mají pod rukami.

Režisér William Eubank není pro Filmfanatica neznámou figurou. Měl jsem tu čest s jeho druhým filmem Signál z neznáma. Vizuálně líbivá podívaná, místy nesympatická svou nelogičností, ale naopak s příjemně překvapivým koncem. Podobné znaky lze najít i Pod vodou, nicméně tohle je přece jen o poznání kvalitnější film.

Do víru děje jsme uvedeni už během úvodních titulků, které prozradí, že na dně Mariánského příkopu probíhá nadnárodní korporací hlubinná těžba a občas se u toho dějí záhadné věci. Akce se rozjede prakticky hned několik minut po úvodním voiceoveru hlavní hrdinky (Kristen Stewart) a nohu z plynu nesundá vlastně až do konce.

To má za následek dvě věci; divák se sice nestačí nudit, na druhou stranu nemá šanci vybudovat si nějaké sympatie k partičce hlavních hrdinů. Fakticky je vám pak úplně jedno, kdo přijde o život a tahle bolístka je nejvíc cítit v samotném závěru. Nedočkáme se tedy zrození další ikonické hrdinky ala Ellen Ripleyová ze série vetřelčích filmů, ale to evidentně nebyl záměr tvůrců.

Jejich cílem bylo natočit zábavné podmořské béčko s povedenou trikovou stránkou a rychle odsýpajícím tempem, což se beze zbytku povedlo. Filmfanatic tedy dává palec nahoru a řadí Pod vodou k povedeným béčkům z konce 80. let, se kterými vás seznámí v sérii retrorecenzí…