RECENZE: Vlčí volání – 7. rota pod hladinou

O francouzských vojenských ne/schopnostech koluje řada vtipů. O kvalitě jejich filmové školy by však polemizoval málokdo. Povedlo se tedy Francouzům v mém oblíbeném ponorkovém subžánru nahlodat zažité představy o kvalitách armády země galského kohouta? Vlčí volání dává jasnou odpověď.

PŘEPÁLENÝ ZAČÁTEK
Úvodní scéna přináší naději, že Francouzi by si v mořských hlubinách mohli alespoň částečně napravit pověst. Atraktivní a hlavně neokoukané prostředí syrského pobřeží nabízí hned na úvod solidní akci, která Filmfanatica navnadila. Bohužel nic lepšího už film nenabízí. Pokud tedy nepatříte mezi sběratele WTF momentů.

KDYŽ NEMÁTE RÁDI KHAKI, TAK SE DEJTE K NÁMOŘNICTVU
Hlavní hrdina je operátorem sonaru, kde uplatní svůj absolutní sluch. Coby šéfkuchař by možná neobstál, ale dejte mu na uši sluchátka a on vám poví, kolik vajíček je na plotně v kuchyni pronásledované ponorky. Ale jak už to bývá, když vám Pánbůh někde nadělí, jinde musí ubrat. Tady se vzhledem k absolutnímu sluchu ubíralo hodně. A snad všude.

BORDEL POD HLADINOU
Jeden by řekl, že ponorkové loďstvo francouzského námořnictva je elitní složkou ozbrojených sil atomové velmoci. Ve filmu to bohužel vypadá, že jde spíše o bordel na kolečkách pod hladinou. Nemám ve zvyku spoilerovat, takže prozradím jen tolik, že dostat se do kanceláře francouzského admirála je stejně snadné, jako prolomit jeho heslo na počítači, který obsahuje supertajné informace a jako bonus také databázi nepřátelských plavidel.

TRPÍTE RÁDI?
Hodně mě překvapilo, že ve filmu s rozpočtem 23 miliónů dolarů nesedí ani základní časové předpoklady. I amatérský tvůrce jako já si ve svém autorském komiksu U283 pohlídal právě to, aby hodiny tikaly alespoň rámcově podle pravidel reálného světa. Jenže ve Vlčím volání se tvůrci nestydí vytasit na diváka ani takovou blbost, jakože do 60 minut se dá opustit základna, nasednout do vrtulníku, dolétnout s ním na ponorku, která už je dávno na širém moři, nalodit se na ní, dohnat druhou ponorku a snažit se zabránit atomové apokalypse. Vážne!

Přesto všechno jsem se od filmu nedokázal odtrhnout. Styl totiž zase jednou zvítězil nad osbahem a Francouzi zkrátka umí točit efektně. Navíc mě zajímalo, s jakým dalším WTF momentem se tvůrci vytasí. Bylo jich požehnaně, takže pokud vás moje recenze neodradila, zkuste dát Vlčímu volání šanci. Nudit se nebudete.