RETRORECENZE: Černý čtvrtek – historky z dealerova života

Quentin Tarantino zanechal nesmazatelnou stopu ve filmové historii svým opusem Pulp Fiction: Historky z podsvětí. Upovídaným stylem inspiroval řadu filmařů, kteří se na konci devadesátých let snažili natočit vlastní variaci jeho osobité gangsterky. Filmfanatic vám dnes představí jednu z těch zdařilejších. A dokonce v ní najdeme i nesmazatelnou českou stopu.

JEDNOU DEALER, VŽDYCKY DEALER (?)
Casey býval drogovým dealerem v Los Angeles. Před svou minulostí však utekl a začal žít spořádaný život jako architekt v Houstonu. S manželkou se dokonce chystají na adopci dítěte a vypadá to, že život plyne bezproblémově. Jenže zdánlivou idylku naruší návštěva bývalého komplice, který Caseyho požádá o malou službičku.

PRVNÍ ÚTOK
Černý čtvrtek má proti jiným napodobeninám Tarantinovek tu výhodu, že v hlavních rolích uvidíte profláklé herecké tváře. Thomase Janea možná nepoznáte úplně všichni, ale z Aarona Eckharta se postupem času stala hollywoodská hvězda první velikosti. Dvojici doplňuje Pavlína Pořízková, která je onou zmiňovanou českou stopou a útočná formace se může vydat na zteč.

ÚZKÉ KLUZIŠTĚ
Rozpočet snímku dozajista nebyl nijak závratný, takže tvůrci si fakticky museli vystačit s kulisami jedné kuchyně a garáže. Vzhledem k tomu, že před kamerou se točí především ujeté postavičky s jejich bizarními dialogy, není to vůbec žádný problém. Ostatně už od Tarantina víme, že funkčnost garáže se nejlépe glosuje právě z kuchyně. Ideálně v županu a s hrnkem kvalitní kávy v ruce.

Pokud tedy chcete prožít podobně černohumorné, bizarní a občas krvavé chvíle, jaké přineslo Pulp Fiction, je Černý čtvrtek filmem přesně pro vás. nepřináší absolutně nic nového, ale jako černá parodie na těžký život bývalého drogového dealera funguje výborně.