RECENZE: Ať žije Bělorusko! – totalita bez českého cukru
Filmfanatic prohlubuje penetraci polské kinematografie, i když tentokráte si odskočíme až do současného Běloruska. Právě o neutěšeném životu v něm vypráví snímek, který je inspirován skutečným příběhem muzikanta Franaka Viachorky.
KAPELO HRAJ!
Miron je frontmanem populární běloruské kapely, jejíž koncerty bývají pravidelně vyprodané. Když však jedno z vystoupení vede k protirežimnímu bouření, represivním složkám dojde trpělivost. I přes vrozenou srdeční chorobu je Miron odveden do armády a čekají ho krušné časy.
VOJNA NENÍ KOJNÁ
Ani v kasárnách však Mirona neopouští revoluční duch a touha po skutečné svobodě. Jenže v běloruské armádě, která jako poslední na světě používá onuce místo ponožek, není pro svobodomyslného jedince místo. Únik tedy Miron hledá v psaní ilegálního internetového blogu, ve kterém zesměšňuje vojenský život. Zlomí tvrdý režim jeho touhy, které zcela evidentně symbolizují sny celého národa?
CO JSTE VY, BYLI JSME MY
Téměř rok jsme v našich médiích vídali demonstrace, na kterých si běžní Bělorusové nechávali rozbíjet ústa a vytrvale demonstrovali za svržení Lukašenkova režimu. S trochou nadsázky si dovolím napsat, že nám stačil ke změně jediný večer 17. listopadu. Naštěstí, protože si nejsem jistý, zda bychom projevili takovou vytrvalost. O to větší respekt mají v mých očích Bělorusové. Ať žije Bělorusko! tedy vypráví příběh, který je blízký i nám.
Podobný film by zkrátka mohl vzniknout i u nás. Já bych se však vsadil, že by trpěl syndromem, který naši filmaři tradičně projevují k totalitním časům našich dějin. Totiž zlehčováním a idealizací, kdy všechno vyzní tak, že za bolševika vlastně obyčejným lidem nebylo tak zle a tím nejlepším receptem na přežití byl švejkovský humor. Jenže Poláci se nerozpakují vykreslovat věci tvrdě a bez příkras.
Ať žije Bělorusko! dokáže nabídnout povedené komediální momenty, ale rozhodně nedopustí, aby překryly tvrdou realitu totality. Ta dusí běloruskou společnost a vojenský život v kasárnách jen zrcadlí zkaženost celého systému. Pokud si chcete dát neidealizované totalitní retro, kterých se nám v Česku zoufale nedostává, rozhodně doporučuji!
Tankový prapor a Černí baroni v jednom. Jenže nad humorem vítězí reálný obraz totality a filmu tak není co vytknout.
Čili film, kterej se bude líbit úplně všem a bezesporu se stane klasikou.
Poctivej film, kterej ve vás zanechá pocit příjemně strávenýho času.
ale pořád půjde o dobrou zábavu, navíc řemeslně dobře odvedenou.
Coby film už jde o slabší kousek, na kterým si ale pořád můžete najít pozitiva.
Film dobrej tak na zalepení nudného a deštivého odpoledne. Jinak ztráta času.
když už se to nepodařilo nám.