RECENZE: Štvanice – krvavé polské lesy
Poláci ve svých filmech velmi rádi reflektují druhou světovou válku. Naposledy to Filmfanatic komentoval v jejich Kurýrovi a i dnes se podíváme do pozadí polského odboje. Tentokráte však ne do Varšavy, ale do hlubokých lesů, kde se ukrývají partyzáni.
CESTA Z LESA
V dobře fungujícím týmu má každý svou roli. Desátník Vydra má v odbojářské skupině za úkol popravovat místní kolaboranty. Když přijde na řadu jeho bývalý spolužák, vypraví se z temných lesů do města, aby ho přiměl čelit spravedlnosti.
PARTYZÁNSKÉ MEMENTO
Štvanice vybočuje z řady tradičních válečných filmů především svojí stavbou. Střih za sebe skládá zdánlivě nesouvisející válečné scény bez kontinuity, ale ty s postupem času začínají dávat smysl. Respektive začnou zapadat do mozaiky, která dává vzpomenout na jeden z prvních filmů Christophera Nolana Memento.
Pokud bychom příběh sledovali kontinuálně, zcela jistě bychom přišli o značnou část depresivní atmosféry. Jednotlivé scény jsou totiž za sebe poskládány doslova mistrně. Kolaborantství a zrada prosakují na nejrůznějších místech. Dostane se jim zasloužené odplaty?
Nelineární vyprávění a přesvědčivý výkon hlavního hrdiny kata jsou tím nejlepším, co Štvanice divákům nabízí. Depresivní pohled do fungování polského odboje. Bonusem je originální recept na polévku z muchomůrek a lidské hlavy.
Poláci se uměli vypořádat nejen s nacisty, ale i s kolaboranty. Depresivní výlet k odbojářům v lesích.
Čili film, kterej se bude líbit úplně všem a bezesporu se stane klasikou.
Poctivej film, kterej ve vás zanechá pocit příjemně strávenýho času.
ale pořád půjde o dobrou zábavu, navíc řemeslně dobře odvedenou.
Coby film už jde o slabší kousek, na kterým si ale pořád můžete najít pozitiva.
Film dobrej tak na zalepení nudného a deštivého odpoledne. Jinak ztráta času.
když už se to nepodařilo nám.
