RECENZE: Dvojník – odvaha čelit zrcadlu

Finská kinematografie je ve stínu svých severských sousedů. Pro Filmfanatica přesto není polem neoraným, protože třeba v r. 2017 jsem neminul povedený thriller Uspávač. Když jsem tedy dostal šanci podívat se na nízkorozpočtové sci-fi o klonování lidí, neváhal jsem.

JEDEN MUSÍ Z KOLA VEN
V blíže nespecifikované budoucnosti mají umírající lidé možnost nechat se nahradit vlastním klonem, aby jejich blízcí netrpěli ztrátou milované osoby. Klona vám vyrobí ze vzorků slin za půl hodiny, ale následně s ním musíte trávit maximum času, jenž zbývá. To aby vaše nové já poznalo zvyky a vzorce chování, které určují vaši osobnost. Systém je připraven dokonce i na neobvyklou událost jako je zázračné uzdravení originálu. Ten nemůže existovat současně se svým klonem. Jeden musí z kola ven.

SÁM PROTI SOBĚ
Dvojník není sci-fi podívanou, která staví na okázalých efektech, nýbrž na zajímavé myšlence. Co vlastně určuje, že vy jste vy? Je to vaše fyzická podoba? Barva očí? Jsou to vaše zvyky? Nebo něco neuchopitelného, co možná dokážeme popsat, ale nikoli pojmenovat? Ať už je to cokoli, divák má dostatek času, aby hledal odpovědi, zatímco Sára se musí připravovat na souboj proti svému klonu. O tom, kdo půjde z kola ven, totiž rozhodne souboj na život a na smrt.

SEVERSKÝ CHLAD
Film má příjemně mrazivou atmosféru, protože před kamerou se s chladným kalkulem řeší i ty nejcitlivější věci. To podporují také dialogy, které jakoby šustí papírem, ale ve skutečnosti dokonale pasují do zmiňované atmosféry. Díky tomu dochází i na vtipné situace, což dává Dvojníkovi sympatický komediální nádech. Pokud by se bral až příliš vážně, rozhodně by to nefungovalo tak dobře.

Nemějte přehnaná očekávání, ale pokud dostanete náladu na odlehčené festivalové sci-fi, rozhodně dejte Dvojníkovi šanci. Stopáž je na dnešní poměry velice přívětivá a celý zážitek je tím koncentrován na ideální plochu. Přesto nechybí hloubka, protože po závěrečných titulcích vyvstanou zajímavé otázky.