České století – bourání a naděje na úvod
Česká historie se konečně dočkala velkorysého filmového (respektive televizního) zpracování. První díl série České století – Velké bourání o vzniku československého státu a Tomáši Garrigueovi Masarykovi sice trochu pokulhává jak veterán od Zborova, ale režisér Robert Sedláček naznačil, že ve zbývajících sedmi dílech by mohly přijít velké věci.
Na začátek si však tvůrci ukousli příliš velké sousto, protože téma Masarykovy exilové práce je samo o sobě látka na několik dílů. Děj se proto občas bez nejmenšího vysvětlení nečekaně přesune z jednoho místa Evropy na jiné, nebo najednou přeskočí dva roky.
Další rozporuplnou věcí jsou některé dialogy. Masaryk v podání Martina Huby je skvělý, jeho delší projevy ale působí, jako by byly monotónně předčítané z papíru. Je to ale právě slovní přestřelka budoucího československého prezidenta s britským premiérem Davidem Loydem Georgem, která je nejlepším okamžikem filmu.
Navzdory předchozí kritice ale Velké bourání rozhodně není zklamání, přestože se z tématu prvního dílu mohlo při zmenšení záběru vytěžit mnohem víc. Jde spíš o první nesmělý krůček na půdu, kam se současná česká tvorba v záplavě instantních seriálů, Kameňáků nebo tisíckrát recyklovaných viewegho-hřebejkovských hořkosladkostí dlouho bála vykročit. A vzhledem k tématu a velké výpravě má České století velký potenciál.
V prvním díle Českého století se sice bourá, přesto je i přes nedostatky vidět velký potenciál, na kterém můžou další pokračování stavět.
Čili film, kterej se bude líbit úplně všem a bezesporu se stane klasikou.
Poctivej film, kterej ve vás zanechá pocit příjemně strávenýho času.
ale pořád půjde o dobrou zábavu, navíc řemeslně dobře odvedenou.
Coby film už jde o slabší kousek, na kterým si ale pořád můžete najít pozitiva.
Film dobrej tak na zalepení nudného a deštivého odpoledne. Jinak ztráta času.
když už se to nepodařilo nám.
