Seriál: House of Cards – boj o moc je víc, než boj o koryta

Protřelému politikovi Francisu “Franku” Underwoodovi, byla přislíbena pozice ministra zahraničí v nové americké vládě. Prezident na něj ale po inauguraci jaksi zapomněl, jenže s tím se Frank nehodlá smířit. Začne tudíž střádat plány na svou pomstu. A ne snad pouze proti samotnému prezidentovi, nýbrž proti celému establishmentu. Jeho motivací je touha z nejsilnějších – touha po moci.

Tento Yoda manipulace pak v průběhu jednotlivých epizod manipuluje všemi, včetně diváka, ale vy mu i tak budete fandit. Což jenom dokládá výbornou práci tvůrců, protože fandit takovému jasnému záporákovi, to už jsem dlouho nezažil. Seriál je inspirován britskou sérií z 90. let, která byla natočena na motivy knihy tamního poslance. Toliko k zajímavému pozadí stavby domečku z karet. Neméně zajímavé ale je, že House of Cards nevysílá žádná televize. Nepočítejte tedy s týdenním čekáním na další epizodu. Seriál je dílem internetového portálu Netflix.com, který za poplatek nabízí možnost stahování svého obsahu a House of Cards uvolnil ke sledování najednou – všechny epizody naráz.

Série byla letos (2013) nominována na televizní ceny Emmy, čímž se stala historicky prvním seriálem, který byl nominován, aniž by ho nějaká televize vysílala. Žádnou z hlavních cen sice nakonec nesebral, ale i tak rozhodně stojí za pozornost, protože jde o vysoce nadprůměrnou podívanou. Doslova chrochtat blahem si budou milovníci politických thrillerů a dramat, protože Frank Underwood nikdy nemyslí pouze jeden tah dopředu, ale leckdy nejspíš několik sérií dopředu. Nakouknete do špinavého světa politiky, kde nikdo nedá nikomu nic zadarmo a za vším musíte hledat něčí zájem. Který si neplěťte se zájmy voličů.

Režisérské sesle se v jednotlivých epizodách chytily takové kapacity jakými jsou David Fincher nebo Joel Schumacher. Herecký ansábl pak táhne už zmiňovaný Kevin Spacey, který si většinu času na obrazovce nechává pro sebe, ale zajímavé jsou i všechny vedlejší charaktery. Všichni jsou maximálně uvěřitelní a každému věříte jeho motivaci. Tu nejlepší má ale bezesporu právě Frank, který v jedné z epizod jasně ukazuje, co dělá rozdíl mezi velkým politickým zvířetem a připrdlým politickým prospěchářem. To když přímo do kamery divákovi sdělí, že moc je daleko opojnější, než peníze a má daleko trvalejší hodnotu, skrze kterou můžete lidi ovlivňovat tak dlouho, jak (je) potřebujete.