SERIÁL: Westworld (1. série, 1. díl)

Stanice HBO už na televizní obrazovce dávno nemá tak výsadní postavení, jako tomu bylo v minulosti. Seriálové pecky už bez ostychu servíruje také konkurence a v HBO se tedy musejí otáčet co to dá. I proto nejspíš najali mladšího bratra slavného Christophera Nolana a dali mu na starosti seriál, který je inspirován stejnojmeným filmem z roku 1973 – Westworld. Jak si s tím Jonathan Nolan  poradil?

Na první pohled – respektive po první epizodě, musí Filmfanatic konstatovat, že začátek vypadá hodně slibně. Sice se nejspíš nedočkáte čistokrevného WOW efektu, ale potenciál celého projektu je zřejmý.

Blíže neurčená budoucnost na blíže neurčeném místě (jsme vůbec na Zemi?). Do zábavního parku Westworld se už hezkou řádku let jezdí bavit zbohatlíci, kteří tu chtějí okusit atmosféru divokého západu, ale také ukojit své zvrhlé choutky po krvi a cizoložství. Ve Westworldu si zkrátka můžete všeho užít do sytosti – bez obav, že by vaše jednání mělo nějaké skutečné následky. Zdejší stálí obyvatelé, což jsou naprogramovaní roboti k nerozeznání podobní lidem, hrají v bezpočtu prolínajících se scénářů a čekají na své návštěvníky.

De facto je to taková variace Jurského parku. A stejně jako se splašili dinosauři, tak se ve Westworldu začnou porouchávat roboti. No, porouchávat. Spíš začnou jednat mimo svůj program, jaksi autonomně. Ale nemít své výtvory plně pod kontrolou, to se správcům tohohle zábavního parku dvakrát nezamlouvá.

Nejvyšším hlavounem je (zdá se) Anthony Hopkins a právě toho podezřívám z konstrukce hlubšího záměru celého Westworldu. Nejsem jediný a po skryté vrstvě téhle atrakce v prérii pátrá i trochu vyšinutý Ed Harris. Uvidíme, kam nás mladší Nolanovec zavede, ale Filmfanatic by si ohledně zápletky troufnul vystřelit od boku už po první epizodě; Anthony Hopkins nechtěl vybudovat zábavní park, ale testovací pole pro robotický vývoj, jehož cílem je vynalezení umělé inteligence. A jak lépe tenhle proces testovat, než na skutečných lidech (návštěvnících), kteří by ve finále neměli poznat rozdíl mezi umělým a lidským organismem? Domnělé “chyby” v programu robotů by tedy nebyly chybami, ale signálem, že vývoj je na správné cestě.

Jak vidno, už po první epizodě tu máme velice slušný prostor pro interpretace a dostatek místa pro rozvíjení příběhu i filozofie. Fakticky by se Westworld už teď dal překlopit také na matrixovskou otázku; jak bychom poznali, že jsme součástí nějaké hry, kdyby tomu tak skutečně bylo? Inteligence, která by určovala pravidla by totiž musela být na tak neuvěřitelné úrovni, že by nám prozření jednoduše nedovolila. Pokud by o to, abychom ho došli, sama nestála. Věřme tedy, že Nolan celý projekt ukočíruje a v 10 epizodách nás mistrně provede světem, kde se staré mísí s novým a evoluce by se zase jednou mohla změnit v revoluci – nebo se završit dosáhnutím božího statusu.