SERIÁL: Černobyl – 3,6 rentgenu není nic hrozného

Filmfanatic sliboval, že se k výtečnému seriálu Černobyl vrátí až opadne největší vlna hypu, a svůj slib právě plní. A moc rád přiznává, že pětidílné minisérii HBO se musí absolutorium ponechat i s tím odstupem několika měsíců. Tohle byl zkrátka jeden z milníků televizní historie.

KRÁL ZPÁTKY NA TRŮNĚ
HBO už dávno není jedinou platformou, která dokáže na televizní, potažmo digitální obrazovky přinést skutečnou kvalitu. Osobně si dokonce myslím, že první housle už nějaký ten rok hraje Netflix, který doslova chrlí jeden hit za druhým. Nicméně Černobyl vrátil alespoň na chvíli královské žezlo zpátky k HBO, které za seriál sklidilo ovace doslova ze všech stran.

Jadernou katastrofu v ukrajinském Černobylu z roku 1986 asi netřeba blíže rozebírat. Pro její plné pochopení však doporučuji právě tento seriál, protože tak realistické a syrové pojetí, jež vás bezesporu zasáhne, jsem dlouho neviděl. Samozřejmě, že téma nukleární katastrofy je samo o sobě dosti atraktivní, jenže tvůrci věnovali obrovskou pozornost doslova každému detailu a o to působivější je celkový obraz. Od prvotního zmatku bezprostředně po výbuchu reaktoru až po soudní proces – u každého dílu nebudete dýchat napětím a strach z neviditelného zabijáka vám bude svírat hrdlo.

REALISTIČNOST V KAŽDÉM DETAILU
V několika věcech se tvůrci od reality přece jen odklonili, ale bylo to spíše z toho důvodu, aby celá série držela pohromadě, popřípadě zafungovala v některých místech dramatičtěji (pád vrtulníku nad reaktorem). Nedošlo na překrucování faktů. Vyloženě úžasné je pak to, že celý seriál se skutečně odehrává v samotném Černobylu, kam byly počítačově dokresleny chybějící části elektrárny a odstraněn slavný sarkofág, který brání výraznějšímu úniku radiace.

NEJVĚTŠÍM STRAŠÁKEM PŘES VŠECHNY HRŮZY REŽIM
Každý díl se katastrofě věnuje z trochu jiného úhlu, takže při zpětném pohledu je až překvapující, jakým způsobem drží celá série pohromadě. Deprese a pocit sklíčení vás chytne a nepustí celou stopáž, k čemuž solidní mírou přispívá hudební složka i mistrně využitý zvuk dozimetru. Ten se pro mě osobně – vedle slavného detektoru pohybu z Vetřelců – zapisuje do velice krátkého seznamu děsivých minimalistických zvuků.

I přes veškerou mistrnost celého dramatu havárie je však pro mě největším strašákem seriálu komunistický režim. Jeho absurdita a pohrdání lidskými životy, které nesmí být postaveny nad stranickou ideologii, bychom si měli všichni připomínat. A nikdy nezapomenut.