RECENZE: Bahno z Mississippi a konec dětské naivity

Matthew McConaughey má minimálně od roku 2013 auru skvělého charakterního herce. Takovou malou (zapomenutou) rozcvičkou, která předcházela jeho rolím ve Vlku z Wallstreet, Klubu poslední naděje nebo Temném případu ale bylo právě Bahno z Mississippi. Tady se McConaughey poprvé odkopal.

V roli Muda – tajemného muže, který se bůhví před čím skrývá na opuštěném ostrůvku kdesi v Mississippi. Tam na něj narazí dva kluci (Ellis a Neckbone) a začne netradiční přátelství i poznávání hodnot dospělého světa.

Režisér Jeff Nichols má bezesporu talent a Filmfanatic je zvědavý, kam se tenhle tvůrce posune. Ke všem svým filmům si totiž píše také scénáře a výsledek je tedy jeho vpravdě autorským dílem. A kvalitativně se Nichols posouvá s každým dalším snímkem, se kterým jsem měl tu čest.

Bahno z Mississippi je tím typem filmu, ve kterém sledujete nástrahy dospívání a hlavním hrdinům držíte palce, aby je svět dospělých nepřipravil o všechny jejich ideály. Na pozadí toho všeho se odvíjí ještě několik dalších linek, které odkrývají, jak mohou věci vypadat zkaženě, když se na ně díváte dětským pohledem.

Krom příběhu co vás chytne za srdce je nejsilnější stránkou filmu herecké obsazení. O McConaugheym jsme si napsali už v úvodu, ale skvěle hrají také oba představitelé dětských rolí. Tye Sheridan a Jacob Lofland. První jmenovaný tu vypadá tak trochu jako adolescentní verze Toma Hardyho a Filmfanatic mu věští zářnou akční budoucnost. V dalších dospělých rolích potěší Sam Shepard, kterému tyhle pózy prostě sedí (vizte thriller Cold in July) a také zapomenutá Reese Witherspoon.

Jestli tedy máte chuť na trochu vážnější verzi Nezapomenutelných prázdnin, kde nechybí sympatický kluk ani jeho dospělý mentor, sáhněte po Bahnu z Mississippi. Dostanete solidní snímek o nástrahách dospívání i poutech, co vydrží (skoro) celý život.